[Vloženo z j iného výtisku] MODERNÍ BIBLIOTÉKA. KNIHA IX. • • ROČNíK V. REDIGUJE K. H. HILAR. VYD Á V A F. AD Á MEK. NA KR. VINOHRADECH. ~onora. : : : NAPSAL jOHANNES SCHLAF. : : : : : : PŘELOŽIL KAREL KAMÍNEK. : : : ÚVOD A BIBLIOGRAFII j. SCHLAFA NAPSAL ..... ARNE NOVA' K ... · . . . . . . . . . . . . . • MODERNÍ BIBLIOTÉKA.. : : VYDA V ATEL~ F. AD Á MEK NA KRÁL. VINOHRADECH. -: : ROČNíK V., KNIHA IX.: ROKU 1907 V MĚ:: StCI ČERVNU : : Ti$kem LADl5LA V A GRUNDA na Král. Vinohradech. jDHANNES SCHLAF. Sednznácte let literární tvorby johannesa Schlafa~ dnes pětačtyficetiletého básníka, dá se stručně vyznačiti jediným jménem, heslenl n a tur a l is nI u: ale právě johannes Sch/af náleží k umělcůln, kteří dali programmovénlll tOlnu slovu plno nových odstínů a plno netušené krásy. Když r. 1890 vstupoval jenlllý sensitiv, pocházejici z tvrdého a drsného kraje magdebursk~ho, do literatury něnlecké, společně s energickým berlínským muženl činu a paradoxu, jemuž scházela fantusie a lyrické nadání, s Arno Holzenl, značil mu naturalismus, ať v novellistieké skizze at v dramatickém genrovém obraze, krajní názornost ve vystižení skatečnosti co nejvšednějsí, detailní podrobnost v kresbě světa ponížených a llbohých~ přesné zachycení momentu prchavého, souhrn nepatrnýclz jednotlivostí bez stilisace a bez výběru. Bylo v tVln všenz 111flOlzo sche111atiČ1l0sti a také 111110ho cizích vzorů, z nichž Garborg a Dostojevskij hlásili se nejdůrazněji,. byla v IOln však též nť- obyčejně hluboká láska ke sktt.tečnostl a dokonalé porozuměni temnotám a mukám veLkoměstské bidy h~avně berlínské. llLuse skutečnosti byla úplná a to nejen illuse životních detailů, nýbrž i illuse nálady: proto společná SchLa/ova a Holzova díla berlínské periody naturalistické měla nejen úspěch, ale i vzácnou hodnotu vývojovou. Přece však toto literárni spoLečenstvi s Arno Holzem bylo pouhou episodou a vyproštěni se z něho znamenalo pro Schlafa zároveň návrat k vlastní podstatě a svéráznosti básnické. Schlaf, duše velmi receptivní a passivni, přiklánějíci se iako rostlina úponkol'itá k lnocným zjevům cizínz, potřeboval vůdců, kteří by jej odvedli do duševního domova. jeho inteLlekt, znepokojovaný od chlapeckých let problémy náboženskými a metafysickými, l'zdal se mys lite/ů nz pantheistickým, Haeckelovi, Fechnerovi a jich popularisatoru Balschemu, jeho básnické nadáni podlehlo, aby bylo oplodněno a zúrodněno, grandiosně jednoticímu vlivu Walta Whitmana. Básník splynul s přírodou, stotožnil svoje churavé a roztoužené já s Kosmem, našel v malém intimninz detailu, vypozorovaném s nuancovanou vnímavostí, odlesk a pozdrav věčnosti. Naturalismus stal se mu nyní jakýmsi mystickjnz náboženstvím přírody. Vytvofil v drobnýdz lyrických básnídz v prose vzácně křehká a čistá díla přírodní introspekce, jiehž kouzlo jest čís tě intimní a diskretní; pfírodu, venkov, květiny a les, vše to. oživuje Sehla] vloucně svou nesmírnou láskou a zároveň i touhou (tuše pfesycené, umdlené, velkoměstské po ticllll;, 6 mlčení, rose, vzduchu a tajemství. Mlsly v těchto krásných bibelotech prosaického umenl, skrývá se kus mystiky a zbožnosti pantheistické: navraceje se na rodnou půdu, stává se básník bratrem svých krajanských mystiků ze šeřícího novověku, kteří nacházeli Boha ve vážné osamělé přírodě a ve váinejšlm a osamělejším ještě srdci. Hledí-li takto ve svých básních v prose Schla! hluboko za věci a za přírodní scenerie, hledi ve svých novellách a románech daleko za vnějši děje a za epické příběhy, které vynalézá jen skrovně a bez zvláštni originality. Novellistická fabule, románový rámec - tot pro Schlaja pouhá přiležitost naslouchati hovorům duši, nejčastěji rozpoltěných á churavých nem ocí stoleti; hovorům často poloinstiktivním, temným, záhadným, vyús ujícím mnohdy v spekulaci filosofickou, mnohdy v blouznění náboženské. Psychologickou diskussi o bolestných problémech dnešnich srdcí, raněných chimerou chiliastického snu o přichodu lepŠÍho lidstvl, jsou jeho romány,. ale při tom hlási se stále subtilní R.ozorovatel nuancí společenských, polotónů přiro(1ních a hlavně vždy znovu lyrik. Také v dramatě, kde kdysi sh10řil dUo tragiky přísné a demonicky udolávaci, pracuje Schlaf touto výlučnou introspekei do podvědomých propastí, kde vaří a choulí se instikty, mystické sny a Inetafysické tuchy a žádaje od svých diváků, aby nečetli očima a pozorností ve scenách, nýbrž pod a za scenami, nenašel diváků takých mezi dnešnlm divadelním obecenstvem. Sehla/, jenž kdysi byl vůdcem. výbojné školy 7 nóvateurů a reformatorů literárnich, stoji dnes v německé poesii osaměle . a v ústrani: nikoliv však opuštěn a sám. Podává si ruce s monistickými mysliteli dnešní doby, stýká se s vyjasněnou mystikou Maeterlinckovu, souvisí s novoromantickým hnutím v přítomném Německu, jež se vrátilo ke kosmickým snům a tuchám. Jeho postava, zamýšlená a vážná, jeví se všem těm, kdož ji milují, uprostřed přírody tiché, severské a přísné, jejíž drobné, ubledlé květy v kališcích křehkých a vonných zrcadlí daleký odlesk studeného a nekonečného nebe prosyceného věčností. Arne Novák. 8 JOHANNES SCHLAF vypravoval sám svůj životopis v autobiografické skizze »IlTI Spiegel« (Das literarische Echo IV, 1902), z níž vyjímáme tato data. Narodil se jako syn kupcův v malém saském městečku Querfurtu blíže Merseburgu - k rodnén1u městečku poutá se většina jeho drobných básní v prose nadepsaných »In Dingsda« - dne 21. června 1862. Již jako hoch básnil verše i dramata. R. 1874 přestěhovali se Schlafovi rodiče do Magdeburku, kde Johannes Schlaf absolvoval gymna~ium; JIŽ na střední škole prožil velký duševní boj o moderní názor světový, statečně pl"ijímale výsledky pt-írodních věd a odmítaje filosofický materialism. Také moderní literatura, pfedevšílTI ruský a norský román, zaujaly tu mlaáého studenta, spolužáka a druha Hermanna Conradiho, který právě se chystal k literárně revolučnímu svému vystoupení. R. 1885 vstoupil Schlaf na universitu v Halle, aby studoval theologii a filosofii a vypil až na dno život německého studenta. Než brzy se ho nasytil; v Berlíně, kde pokračoval ve svých studiíéh filosofických a filologických, často zápase s hmotnými starostn1i, úplně se stravoval činností literární. Rozhodný vii v naň mělo seznámení se s básníkem A r noH o I zem: skoro tři léta pracovali básníoi jako odvážní průkopníci naturalistického slohu v prose i dramatu pospolu. První plod společné jich činnosti, genrově natura1istická skizza novelHstická Pap a Ham 1 e t (1890) otisknutá pod pseudonymem Bjarne P. Holmsen,- zdála se nejkrajnější konsekvencí nového směru; a když přenesli tutéž techniku skizzovaného detailu na~ turalistického na scénu v dramatě berlínského světa bídy F a m i I i e Sel i c k e, jež bylo provedeno 8. dubna 1892, viděla kritika, s Fontanem v čele. v díle tom zrození nového umění. Součinnost Schlafova a Holzova, jež vynesla vedle souboru novel1 a dramat» Ne II e G I e i se« (1892) ještě satirickou karikaturu literární Der g e se h li n den e P ega s u s, skončila r. 1892; básníci nerozešli se jako dobří přátelé, jak ukázaly neblahé osobní polemiky posledních let, kdy vzájemně vyčítali si podíl a účast na jednotlivých dílech pod spoleěným jménem vydaných. Od r. 1892 Schlaf, jenž střídavě žil v Berlíně, v Magdeburce a rodn~m Querfurtě, až konečně pevně zakotvil v klassické tišině Weimaru, uveřejňuje stejnoměrně novelly, romány, a dramata, jež uvádíme v bibliografickém suchém výčtu, odkazujíce ku charakterice úvodní. N ov~llistická díla Sch1afova jsou dvojího . druhu. Jednak isou to drobné, cyklické básně v pr0se, přiléhající těsně k jediné veršované knize Schlafově »H e 1 1dunkel« (1899); takových básní v prose uveřejnil Schlaf tři sbírky »ln Dingsda« (1892) »Der Friihling« (1896) a »Sti"lle Welte n« (1899). Delší řadu tvoří jeho čistě novelHstické svazky, vzestupující stále k objektivnosti básnické; jsou to: »Sommertod« (1897), »Lenore und anderes« (1899), »Die Kuhmagd II n d a n der e s« (1 9 O O) " »F r ti h I ing. s b I ume n « (1901), »Je'sus und Miriam« (1901), »Der Narr und andere Novellen« 1902), Die No n n e« (1904) a »Frenderchen und andel'es~ (1907). Jeho romány »Das dritte Reich« (1 9 O O), »D i e S uch e n den« (1 9 O 1) a »P e t e r Boies Freite« (1903) skládají trilogii, kde psychologie dekadenta, hledajícího osvobození a oproštění v ženě, stojí v popředí; román »D· e r K I e i n e« (1904) jest málo zdařilý psycho- pathologický experiment· Z dralnat Schlafových patří »M ei s t e r O e 1 z e« (1892), hebbelovská tragoedie tvrdého, daemonického svědomí v rámci malého světa bídy, k nejpřednějším dílům německého divadla naturalistického, ač scény německé chovají se ke kusu odmítavě; za to "jntimni dramata úpadkových duší » G.e r t rud« ( 1 8 9 8 ) a »D i e F e i n d I i che n « (1899) rozplývají se v pouhých mlhách a stínech. Jako essayista věnoval Schlaf svoji jemnou a hlubokou psychologickou analysu umělcllm, který m se obdivuje a zároveň za mnohé vděčí; o tom svědčí studie ,.Wa 1 t Wh i t m an« (1898 a 1904), »Maurice Maeterlinck« (1906), »Nov a I i s u n d So p hi e von· K ti h n« (1906) a »Christus und Sophie« (1906); také kultur.ně filbsofick~ monografie »D e r K r i e g« (1907) otevírá hluboké pohledy do životního názoru Schlafova. A. N.