Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé - str. 349

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé : [dvě knihy studií a podobizen]. Praha ; Brno : Novina, 1940. 371-[III] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

ZIKMUND WINTER

KDYBY nebyl Zikmund Winter zabloudil podivným rozma rem náhody do věku o tři století. pozdějšího, než kde byl vlastní domov jeho složitého a učeného ducha, usedal by v den jeho

skonu některý z pražských humanistických veršovců v starožitně klenuté a setmělé jizbě někde nedaleko starého Ungeltu a sklá dal by v potu své vrásčité tváře na počest zemřelého mistra svobodných umění latinské umné epicedium, jak následuje. Ve zdobném a hojnou alegorií i mytologií krášleném dvojverší elegickém, vybroušeném po způsobě proslulého Eobana Hessa,

byl by vylíčil tichý pláč obou sesterských Mus, které slovutnému nebožtíkovi vložily své dary do kolébky, krásnohlasé Kalliope,

jež jej učinila vypravě'čem znameni,tým, a vážné Klio, ochrán kyně to zkoumání dějepisného. S nákladem značné učenosti byl

by ve svých verších dovodil, jak k nářku Mus druží se hluboký žalobou staroslavných škol pražských, Karlovy universí, jež

v něm ztrácí svého historiografa, a akademického gymnasia, jemuž odňat byl jeden z nejproslulejších jeho učitelů. Byl by

si postěžoval do nepřízně bohů, kteří Čechu věrnému a Pražanu nadšenému dali zemříti v nehostiné cizině uprostřed lidu nepřátelského, a byl by v závěru své skladby, napsané nejryzejší latinou erasmovskou, vyzval pražské zvony, které nebožtík od 349

[na začátek stránky]