Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé - str. 238

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé : [dvě knihy studií a podobizen]. Praha ; Brno : Novina, 1940. 371-[III] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

PROSTOTA SLOVA

RVNf překvapující a skličující dojem, jenž prostého čtenáře se zmocňuje při četbě knih moderních, jest krajní odlišnost jejich výrazu od všeho, co mu bylo ze slovesného umění drahé a blízké. Se směsí úžasu a zmatku srovnává tyto věty uměle sestrojené a dovedně spletené s průzračnou a jednoduchou stavbou odstavců v bibli; s přísnou, ač nepromyšlenou výtkou staví odvážně vyhledané a vystupňované obrazy těchto veršů v protiklad k jasným a přístupným příkrasám národní písně; nespokojeně a drsně zjišťuje nepřeklenutelný rozdíl mluvy beletrie posledního data a oněch slovesných děl, která naučila jej milovat knihu a její zpola skutečný, zpola vymyšlený svět. Znovu a znovu klade si otázku: kdo má pravdu z obou různých táborů, zda jasní, světlí, prostí spisovatelé, mluvící řečí tak jednoduchou a účinnou, jako jest zurčení pramene nebo zpěv ptáků, neb oni složití, temní, přebroušení umělci slova, srozumitelní pouze jistému okruhu vzdělanců, jisté společenské skupině velkoměstské, jisté vymezené vrstvě dobové? Pravidelně pak se odvrací prostý čtenář od děl psaných příliš složitě, příliš nádherně, příliš temně, a znovu sahá ke knihám, nad jejichž větami leží široké polední světlo sluneční, ozařující vše jasně a klidně. Někdy takový čte 238 nář zdůvodňuje svou nedůvěru k slohu rafinovanému a k výrazu

[na začátek stránky]