Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Za Arnem Novákem - str. 8

[na přehled] [na text]

Za Arnem Novákem. V Brně : Spolek českých knihkupců pro Moravu, 1940. 35 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

hlas byl slyšán daleko za hranicemi domova, a že výrazové prostředky tohoto velkého kouzelníka obrazů a metafor, melodií a rytmll snášely už od počátku nejvyšší měřítko světové, nýbrž bylo to především proto, že skrze jeho myšlenku a skrze jeho dílo účastnil se také český člověk velikého zápasu, pravého uměleckého a ideového agónu soudobé kultury a že do ní vnášel SVllj tón, svůj zvláštní národní ráz. Ti, kdož Otokara Březinu aspoň poněkud chápali, věděli také, že skrze něho nemluví pouze český duch současný, nýbrž zároveň veliký odkaz naší minulosti, a nebylo potřeba ani hlasů vnímavých cizinců, aby nám řekli, že se tu zároveň hlásí o právo na život a o svobodu projevu duch slovanský, který nepohrdá vybranými prostředky umění západního, aby vyjádřil tajemství východu. Takto v Otokaru Březinovi jako v každém geniovi uměleckém anebo filosofickém se pojily dva mohutné živly, živel světový a prvek národně-individuální . .Jak jsme zchudli, jak jsme na celém svém významu ztratili, že nositel tohoto poslání byl nám navždy osobně vzat, a že není nám ani přáno síliti se lidskou jeho přítomností, ani choditi do osamělé Thebaidy ducha pro útěchu a pro povzbuzení!

Když před dvanácti lety zemřel Jaroslav Vrchlický, zmocnil se nás podobný stesk, jako při včerejším skonu Otokara Březiny. Naše bolest byla sice tehdy zmenšována tím, že smrt Vrchlického byla básníku samému už vysvobozením, a že jeho životní dílo bylo už dávno definitivně uzavřeno, kdežto v případě Březinově se nezmenší tíha ztráty okolností, že samotář jaroměřický od dvacíti let nepublikoval nic nového ani veršem ani prózou a že celé jeho od s

[na začátek stránky]