Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Z dějin české literatury - str. 309

[na přehled] [na text]

Z dějin české literatury : sborník statí, věnovaný Jaroslavu Vlčkovi k šedesátinám od jeho spolupracovníků a žáků. V Praze : nákladem Jana Laichtera, 1920.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

309

"A nyní, když mí s temné čela vrásky oprchly pouvadlé růže lásky,

ty milostí svou ponurému synu ohříváš srdce, jasníš obzor šerý,

jsouc milenkou mu svatou jako Peri,

s níž celoval se Antar v pouště klínu."

Starého motivu využito tu zcela nově, při čemž Pavlova skepse z "Posledního jara" doznává významného korektivu: i když milostná vášeň, praví tu básnfk, jest jen prchavá, nestálá, i1usivní, přece jest na světě láska, již možno přirovnati k věčnému a neměnnému citu "svaté milenky" Peri, láska to k celku nadosobnfmu, ke společenství rodovému a pokr~vnému, k národu a k Slovanstvu. Čfm Svatopluku Cechovi přibývalo let, tim více ustupovalo u něho hnuti individuální lásky kořenů smyslových abstraktnějšfmu vztahu ke kolektivnfm úsobám, vztahu to, v němž citové posvěcení se co nejtěsněji stýkalo s uvědoměním intelektuálním: jeho Peri unikaly z okruhu lidského stále vzdušněji do duchových řiší idealismu vzletného, ale málo srostitého. V tomto zrcadlení nabýval Antarův příběh s Peri smyslu úplně nového, leč básník zatím zakotvil tak pevně a trvale v půdě domácf, že naprosto již nemínil promítnouti některý ze svých životních vztahů látkou východn!.

Není, drahý mistře, snad příliš odvážno podati Vám v slavný den Vašich narozenin šedesátých tuto skrovničkou "kapitolku z dějin naší poesie", osvětlující nepovšimnutou a zlomkovitou stránku básníka, jehož stěžejnímu dllu jste sám věnoval monografii vyčerpávající? Záporné odpovědi k oprávněné otázce té lze se nadíti leda od Vašeho věrného přesvědčení filologického, které v trpělivé úctě k nepatrnostem v tradiclch naší společné vědy viděla vždy badatelskou ctnost. Ale přes to váhal bych položiti tuto maličkost na Váš stůl, obtfžený dnes stromky vavřínovými a kyticemi, kdybych v nf a skrze ni nenacházel potvrzeny ony metodickf zásady, jimž jste nás, Své žáky, učíval. Také studium Cechových zlomků o Antarovi dokazuje, že nejlépe porozumíme výtvoru básnickému, zahloubáme-li se do jeho vzniku, vystopu-

[na začátek stránky]