Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Z dějin české literatury - str. 304

[na přehled] [na text]

Z dějin české literatury : sborník statí, věnovaný Jaroslavu Vlčkovi k šedesátinám od jeho spolupracovníků a žáků. V Praze : nákladem Jana Laichtera, 1920.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

304

výlet vyUčený ve IV. kapitole povídky, do něhož Pant jest vnucen maloměstskou šosáckou společnosti; na jeho sklonku promluvl několik závažných slov o lásce a lidském osudu s farskou vilou Cilkou, jejlž svěžl a zdravý piJvab dlvčl sentimentálně okouzll jako poslední léčka života zachmuři1ého churavce, předurčeného skonu. Na výletě setkává se Pavel s troubadourem venkovskéhú Kocourkova s lékárnickým tironem a nadšeným veršo\'cem Bohumlrem Vlnou, ušlechtilým, avšak prostoduchým idealistou, samolibě strojeného zevnějšku i divadelního vystupováni, takže v něm může s pohrdou odmítati takřka ztělesněni svých někdejšich vlastnlch bludů básnické sentimentality; ačkoliv Pavel nepochybuje o Vlnově čestném karakteru a mladistvé opravdovosti, přece se k němu chová nevlídně jako muž životem zoceleny se chová nevlfdně k vlastni pošetilé mladosti. A tomuto maloměstskému minstrelovi s kytarou na rilžové stuze a s věncem z kukaček na dlouhých vlasech, jenž přednesem svým oslňuje maloměstské slečinky, vložil Svatopluk Čech do úst baladu o Antarovi, která by měla splše slouti romancI.

V třinácti pětiveršových slohách iambického chodu a s mnohými rytmickými nepřesnostmi parafrasujl se hlavni motivy pověsti Senkowskéha; nejeden spojujlcl člen dějový jest vynechán, takže postup vypravování stává se poněkud nejasným; psychologické pohnutky Antarovy i sličné Peri jsou značně posunuty. Na rozdl! od Senkowského i staršlho zlomkového zpracováni Čechova, za to však ve shodě s původnl tradicí arabskou. jest Antar předevšlm proslulý pěvec, jehož plseň "tajemná i žalná" daleko široko okouzluje a pinl posluchače touhou; válečné hrdinstvl jeho naopak ustupuje do pazadl, a také o Antarově pohrdán! lidskou společnosti, jež ze Senkowského převzal do úvodu svého staršlho zlomku, tentokráte se Čech nezmiňuje ani slovem. Pronásleduje v plsečné poušti gazelu, nezranitelnou koplm lovcovým, ocftá se Antar náhle v pohádkovém městě z faty morgany, tiše obývaném duchy; když vstoupl do paláce vybudovaného z drahokamů, oslňuje jej hudebným hlasem překrásná kněžna duchů, kořl se mu

[na začátek stránky]