Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Z dějin české literatury - str. 303

[na přehled] [na text]

Z dějin české literatury : sborník statí, věnovaný Jaroslavu Vlčkovi k šedesátinám od jeho spolupracovníků a žáků. V Praze : nákladem Jana Laichtera, 1920.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

303

duše vyjasnila. Leč fragment sám nepřipoušt! odpovědi určitější.

Těchto šedesáte kusých veršů není nikterak bez umění. Pevnou rukou načrtnut jest protiklad zachmuřeného bohatýra a jeho lehkoduché, záletné ženy; prudký spád duševních hnutí v myslí beduínského reka strhuje dramatickou silou; úlisnými kouzly vpadá do mužné epiky čtvero uměle kroužených sloh osudné pisně toužící milostnice, jež mají netoliko běžný východní žár, ale i pravé zbarvení arabské i mohamedánské; střld~1ni epiky a lyriky, tak přiznačné básnickým začátkům Cechovým, jest tu provedeno šťastně a promltnuto jako souhra živlu mužského a ženského. Pravý oheň mladistvé inspirace básnické kreslí své arabesky po zlomkovitých obrysech této východní ímprovisace, nabízející psychologíckému výkladu nejednu záhadu.

S tímto antarovským zlomkem z počátku sedmdesátých let, uchylujícím se podstatně od tradíce arabské í od zpracování Senkowského, jen velice volně ~ouvisí uzavřená balada "Antar", kterou Svatopluk Cech r. 1877 vložil do povídky "Poslední jaro" otištěné po prvé v "Lumiru" (SS XII, 277-279). Básník tu svou baladu netoliko přednáší, ale zároveň kriticky posuzuje a to způsobem nasvědčujlclm, s jak hořkou ironil a s jak skeptickým smutkem pohlížl zralý, zkušenostmi života poučený muž na příjemné iluse přecitlivělého jinošstvl; toto stanovisko vysvltá kromě přímých poznámek básníkova mluvčího Pavla také z celého zarámování, jakého se v povídce dostalo arabské romanci o Antaru.

"Poslednl jaro" jest nejchmurnější z povídkových pracl Čechových, v nichž elegický básnlk žalujlcl do ztracené mladosti, do zmařeného života a do tíživé, neplodné samoty zasadil do libovolného rámce krajinného i dějového vlastni podobiznu, zkreslenou pesimisticky. Skrývá se tu neúplně za rozervanou postavou churavého, životem zklamaného žurnalisty, někdejšlho básnlka Pavla, který předčasně zestárlý a nemoci podlomen přijíždl na venkov, aby tam hledal zdraví a nalezl smrt. Mezi zastávkami Pavlovy pouti za milosrdným osvobozenlm naprostého zapomenuti zaujímá tragikomické místo

[na začátek stránky]