Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Z dějin české literatury - str. 302

[na přehled] [na text]

Z dějin české literatury : sborník statí, věnovaný Jaroslavu Vlčkovi k šedesátinám od jeho spolupracovníků a žáků. V Praze : nákladem Jana Laichtera, 1920.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

3U2

Obsah zlomku potvrdí zde učiněnou nápověď, že Čech básně svůj zpěv o Antaru, spoléhal prostě na svou pamět a nepřiléhal k zapomenuté předloze v Zapavě "Poutníku". Tíže jest však dohadnouti se, ke kterému motivu dané látky připínal svou melancholii.

Vstup neliší se ničím od počátku povídky Senkowského. Antar - hrdina a ne zároveň básník -- vrací se z boje poraněn a zároveň zbaven víry v lidi, ano í v sebe ..s úsečnou působivostí kreslí šest pětistopých trochejů tuto chmurnou podobiznu beduínského rozervance. Co však následuje a vyplňuje ostatek zlomku, nemá u Senkowského předlohy. Antar uprostřed bojů stále toužil po půvabné své ženě a po stanu skrývajícím na hebkém koberci její něžné vnady. Nyn! chvátá za ní na svém koni s kopím v ruce, ale když se přiblíží k jejímu stanu, slyší odtamtud zpěv: krasavice horoucně touží nikoliv po něm, nýbrž po milenci, projevujic odvahu následovati ho kamkoliv a odsuzujlc pohrdlivě svého temného, hrdého, nemilosrdného manžela. Třesa se a bledna, vniká Antar se zrakem děsně svítícím do stanu, vytasiv meč a za okamžik se vrací, provázen chrapotem smrtelným. O nevěře Antarovy ženy nevyprávi ani staré podáni arabské ani pověst Senkowského, naopak i Abla i Gjul-nazq,r jsou hrdinkami věrné a neporušitelné lásky. Snad šlo Cechovi o prohloubenějšl a samostatnou motivaci Antarova zatrpklého pohrdání člověčenstvem, jež nalezl u Senkowského a tu hledal v trpkých zkušenostech milostného rozčarováni nevěrou ženinou; takto vnikal do antarovské látky týž dočasný pesimism, ironisujicl trpce každou ilusi, jejž poznáváme v pěti zpěvech rovněž zlomkové skladby "Nemo", vzniknuvší o rok dři ve. Tímto způsobem byla by vyložena alespoň částečně nápověď předstoví o "žalu básníkovy duše vloženém v zatemnělé rysy báje." Avšak jen částečně: sotva další průběh děje byl pojat v duchu takového chmurného desi1lusionismu, naopak zdá se pravděpodobným, že by se byl v dalšlch zpěvech Antar povznesl k poznáni lásky netoliko vyšší, ale přimo absolutni, a že v tomto poznáni by se byla jeho temná a přisní

[na začátek stránky]