Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Z dějin české literatury - str. 294

[na přehled] [na text]

Z dějin české literatury : sborník statí, věnovaný Jaroslavu Vlčkovi k šedesátinám od jeho spolupracovníků a žáků. V Praze : nákladem Jana Laichtera, 1920.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

294

ckertem svou učenou i výchovnou orientalistikou, ohlušoval za třicátých a čtyřicátých let Hugův nohsled a napodobitel Freiligrath tlustě naneseným východn!m exotismem, strakat!cim se vyzývavě v šosácké šedi tišiny předbřeznovť. Vlivy těchto světových vzorů střídají a kříží se v Čechových prvotinách, jejichž místní zabarveni má ráz ryze knižn! a odvozený, dokud vlastní pout na Kavkaz nenaučila básníka pohlížeti reálněji na národopisnou směsici ~ krajinná kouzla přední Asie.

Značná část Cechových východních motivů zůstala v pouhých náčrtcích a zlomcich, k nimž se básn!k již nevrátil, když se trvale rozhodl zpracovávati látky domácl a řešiti časové otázky v nich skryté; jen stručné narážky a nápovědi v pozdě.íŠich dílech svědčí, že jeho obraznost nezapomněla úplně na prvky, které karavany učených i básnických exotiků snesly do romantického písemnictví z různých končin bohatýrského a malebného východu. K některým postavám a námětům vrátil se,_ byt jen zkusmo a bez konečného úspěchu, Svatopluk Cech několikráte, k žádnému častěji než k staroarabské pověsti o Antaru.

Znalci a dějepisci písemnictví arabského překonávají se v chvále nejproslulejšlho ze sedmi pěvců slavené Muallagaty; cestovatelé po Arabii a Syeii snášejl doklady, kterak po třinácte stolet! uchovává se v lidu skvělá povest beduinského Bayarda, jenž byl rekem i básníkem v jedné osobě; román o bohatýrských jeho činech náleží k nejpopulárnějším knihám předn! Asie, avšak literatury evropské nechaly doposud takřka nepovšimnuta tohoto velkého hrdinu VII. stúleti. Dvě okolnosti dodaly autoritativní váhy proslulosti Antarově: básn!ka doby předislamské stále připomínala lidu věřícímu jeho kasida vyšitá zlatými p!smeny na hedvábí a zavěšená v svatyni kabské, národnlho bohatýra arabského uctil Mohamed, mladšl jeho vrstevn!k výrokem, že jest jediným z domácfch reků, které by byl rád osobně poznal. Je-li Antarova kasida, opěvujicí s mohutným sebevědomim vlastni statečné činy a jejich nástroje a s rytiřskou horoucnost! lásku k milence Able, typickým přlkladem staroarabské lyriky předmohamedánské, jsou historické

[na začátek stránky]