Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor ze studií a podobizen - str. 130

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Výbor ze studií a podobizen. V Praze : F. Topič, 1928. (Sbírka souvislé četby školní ; 67)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

méně prostředek k ukojení ctižádosti; byla ti životním p0sláním, odpovědným úkolem, náhradou za náboženství. Byl jsi hotov obětovati jí kdykoliv vše, společenský úspěch, pohodlí domova, osobní štěstí. Nenáviděl jsi v umění každé prostřednosti, opovrhoval jsi cíli snadno dosažitelnými je~li klasičností soustavné a promýšlené úsilí o dokonalost, nebyl z naší mladší generace nikdo větší měrou básníkem klasickým než Ty.

Byla léta, kdy se zdálo, že jsi vůbec opustil poesii. Vrátil ses k ní mužný a vyzrálý. Nebyla ti již pouhým dohrodružstvím smyslů - řešení záhad postoupilo v popředí Tvého básnického zájmu. Ale nechtěl ses dobrati tajemství cestou logického poznání; filosof melodický, jsi záhady prožíval, jimi trpěl, na nich rostl: ony jevily se Ti sterými obrazy světa viděného zcela nově, ony vybavovaly v Tvém nitru rytmické řady, tak původní a nebývalé, že se nejednomuz vrstevníků zdály arytmií.

Zde pod thují, vyrůstající z hrobu otcova, zpívala k Tobě smrt, zvouc Tě "z bytí v nebytí, v tmu z jasu, z krátké lži v kraj pravdy, .svobody, věčna". Na alpských vrcholech přistupovalo k Tobě zoufalství se slibem zmaru. Ale Ty jsi odmítl smrt, zavrhl zoufalství - rozhodl ses pro život, jenž Ti byl spojením s Bohem. Nikde jsi necítil prudkého varu života mocněji než tam, kde síly do sebe narážejí, kde se lidská vůle hrání mechanickému osudu, kde plná, odpovědná svoboda tvořícího umělce překonává hmotu, jež láká ·rozkoší a radostí od úkolu, nad štěstí vyšší. Podohenství tohoto mravního poznání chápal jsi v zápase o božství na Golgotě stejně jako v řeckém mytu, jehož plastická krása mocně mluvila k Tvé klasické duši. Jasnému světu řeckých bohů a titanů platil poslední Tvůj veliký čin básnický, zároveň lyrický i dramatický, jímž jsi dobyl Národního divadla. Ale běda: jako Faěthon, syn boha slunce, odvážný jinoch sražený na prahu mužství za to, že vznesl se k hvězdám, měl jsi poznati na Sobě tragický smysl slov:

Nad život vyššího je cos: za velkost a krásu smrt!

130

[na začátek stránky]