Výbor ze studií a podobizen - str. 123 | Digitální knihovna Arna Nováka
Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor ze studií a podobizen - str. 123

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Výbor ze studií a podobizen. V Praze : F. Topič, 1928. (Sbírka souvislé četby školní ; 67)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

přizvukoval filolog. Ano, ano, proto v ,Praze se mluví jazykem, který nemá pražádného nářeČllLho zbarvení, v němž ucho marně hledá jadrně obrazný obrat, kde nÍ'kdy neprosákne kapka starodávné tradice výrazové. Jako by chtěl přísného karatele vytrhnouti z jeho tvrdošíjných obžalob, vběhl mu do cesty ševcovský učeň a dráždil mu před nohama psíka a to ne snad pohyby, citoslovci a výkřiky, nýbrž celými větami. Ale i ty potvrzovaly námitky, a od nich přeskočila myšlenka filologova k ranním novinám, ba až ke včerejšímu rozhovoru s uctívaným přítelem jazykozpytcem: ten trojí jazyk v Praze, zdánlivě sobě nepodobný, byl stejně vytržen ze živné prsti, stejně ochuzen, stejně zbaven původní tvořivé moci. Ano, včera i ten drahý mistr svého umění, kterého si vždycky představoval po způsobě starého básníka jasným sokolem! Jeho pernalé a rozvážné věty, v nichž bylo utajeno tolik moudrého poznání a tolik učenecké zkušenosti, plynuly tak knižně, tak papírově, tak neživě, jako by mluvčí nebyl nikdy halékával při pasení krav na Novopacku, jako by jeho matka nebyla mu nikdy zpívaia národní píseň, jako hy svou mateřštinu skutečně byl poznal jenom z knih, z archivů, z výpisků a ne pod širým nebem, kde ji má učenec sbírati jako každou jinou rostlinu. Tedy i takové muže dovedla Praha odbarviti a vytrhnouti z kořenů?

Chodci, který se pomalu a zdrželivě blížil Národnímu divadlu, bylo teskno, ano, až stydno. Hanbil se trochu za sebe sama. Cítil, jak jednostranný moravský venkovan se svou konservativní tvrdohlavostí na chvili udusil to, na čem si od let sám nejvíce zakládal: spravedlnost spojenou s láskou. Trápil se sám pomyšlením, že takto zneužil hostinných práva že se ukázal krajně nevděčným k Praze, která ho obdarovala vonným svěžím vzduchem, hudbou zvonů, úsměvem a rozmarem svého obyvatelstva. Znal ve vlastní povaze dobře ten kaz, který si vysvětloval, ale neomlouval výbušnou krevnatostí... Jak se často dopustil tak tvrdé nespravedlnosti ducha, neoprávněně se povyšujícího, k žákům ve škole, k přátelům v rozhovorech, k bás 123

[na začátek stránky]