Výbor ze studií a podobizen - str. 121 | Digitální knihovna Arna Nováka
Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor ze studií a podobizen - str. 121

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Výbor ze studií a podobizen. V Praze : F. Topič, 1928. (Sbírka souvislé četby školní ; 67)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nemyslejí si, že jsou někde u nich na vest)ici!" Dozajista se mu líbila tato bodrá otevřenost přirozených Pražanů mnohem lépe než slovutnění a kolegování ráčících soudruhů v povolání, s nímž se v tomto témdni setkával na schůzích a .návštěvách a v němž cítil nepříjemnou pachut prázdného fonnalismu, zakrývajícího nedůvěru, 'ne-li závist: také v Praze je lid o tolik zajímavější a pravdivější než vzdělanstvo.

Pozoroval chodce na nábřeží a v duchu se s nimi přátelil. Dva starší byrokrati neb profesoři pečlivě upravení a s odIměřenými pohyby kiráčeli do Slavie na ranní kávu, a cosi ho pudilo, aby s nimi promluvil; ale ne, takové typy má den co den v Besedním domě a na Špilberku, a proto věru nemusil jezditi do Prahy. Nějaký švihák se nakrucoval a vzhlížel ve vlastní neodolatelnosti snad na cestě za planým dobrodružstvím či do nevítané úřední služby; sešněrování a v pohybech směšní důstojníčkové chrastili šavličkami; studenti s knihami a sešity pod paždím vráželi do ~ebe a pokřikovali jako vrabčáci; dámy nápadných barev jakoby nalíčené a s těžkou vůní v šatech až na zemi vykračovaly si a zdály se jako naschvál roztržitými; chocholatý strážník zevloval a hlasitě zíval snad po noční službě. Je skutečně Prahou součet těchto bezvýrazných lidí, které bylo by lze potkat kdekoliv jinde ve střední Evropě? Jistě ne, i pražská ulice má svůj Iid, v jehož mluvě, pohybech a mravu je zosobněna prarvá duše města. A nastojte: ani tento lid není bez kroje, v kterém se však neobráží jako tam doma na východě odlišnost kmenů a obcí, nýbržrůznost stavovská; naráz je poznat služku hrnoucí se do trhu, ře:lJnického pomocníka se zkrvavenou ošatkou na hlavě, učně pekařského, ubohého metaře, posHčka z obchodu, modistčinu učednici v krátkých sukénkách. Ba, dokonce tento lid miluje hudbu stejně jako krajané pod Mlatcorvskými vrchy; hoši zpívají, hvízdají, pohybují se v taktu, děvčata jdou tančivým krokem, kolébají se rytmicky, bzučí si včerejší odrhovačku. Milý pane Bože, ani město, tento zavilý nepřítel vší původnosti a všeho svérázu, nedovedlo udusiti v lidu již odbarveném a vytrženém z půdy smyslu pro pí.

121

[na začátek stránky]