Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor z prózy Terézy Novákové - str. 5

[na přehled] [na text]

NOVÁKOVÁ, Teréza. Výbor z prózy Terézy Novákové. V Praze : Státní nakladatelství, 1931. 131 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Úvod.

Rok 1853, památný také vydáním Kytice Erbenovy, byl pro české písemnictví mnohonásobně požehnaný: narodili se v něm Jaroslav Vrchlický, Josef Holeček a Teréza Nováková. Z nich mohutný epik "Našich" a hluboká básnířka "Děti čistého živého" náleží k sobě velmi těsně, ačkoliv se nikdy nesetkali ani v životě ani v literárních organisacích a třebaže myšlenková východiska obou jsou zcela odlišná, stejně jako jejich prostředí životnÍ. Jak románový letopisec jihočeského stavu selského tak dušezpytná vypravovatelka o lidu a kraji nejvýchodnějších Čech dospěli ve vrcholných svých dílech k rozboru i k oslavě myšlenkových a mravních sil v lidové duši venkovské, a jestliže oba v základním pojetí domyslili a prohlubovali názory národní romantiky a to zvláště, jak je hlásala literární škola "Ruchu" se Svatoplukem Čechem a Aloisem Jiráskem v čele, použili v románové své próse namnoze prostředků realistického umění, příznačného pro poslední desetiletí XIX. věku. Epická povaha Holečkova, klonící se od začátku k objektivisaci, byla záhy hotova a ustálena i nevykazuje proto složitějšího vývoje, kdežto Teréza Nováková, celým založením vášnivá subjektivistka, která se teprve vnitřní kázní vychovala na předmětnou básnířku hromadných osudů lidových a krajových, musila projíti tuhou, ano, tragickou školou životní, než lidsky i umělecky dospěla oné zralosti, která vyznačuje posledních deset, neobyčejně úrodných let jejího života a tvořenÍ. Proto není pro porozumění jejím dílům bez významu, známe-li podmínky a zastávky jejího vývoje.

První silné literární dojmy, které v 60. a 70. létech doléhaly na pražskou rodačku Terézu Lanhausovou (nar. 31. července 1853 v Praze), počeštěnou dceru německé rodiny úřednické, přicházely z domácího písemnictví i z básnictví světového. Ze skladeb Byronových hučelo k ní s vášnivou výmluvností sebevědomé a sebepřeceňující právo nespoutané osobnosti, ale zároveň ji poučovala dramata Schillerova v úchvatném přednesu o svrchovanosti mravní povinnosti, jíž dlužno obětovati také osobní štěstí. Se . stejným požadavkem se k ní obracely i románové hrdinky Karoliny Světlé, která upozornila svou mladistvou žačku poprvé na zvykový i povahový svéráz českého venkova; citová blouznivost dívčího mládí, snícího o svobodě a o boji s předsudky, ro.mantická potřeba oslnivého exotismu, estetická záliba v obrazném, výmluvném a vybroušeném slově nacházely potravu v prvních dílech Svatopluka Čecha, který právě tehdy přicházel a rázem ví 5

[na začátek stránky]