Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor z básní Jaroslava Vrchlického - str. 7

[na přehled] [na text]

VRCHLICKÝ, Jaroslav. Výbor z básní Jaroslava Vrchlického. Praha : Státní nakladatelství, 1933. 229 s. (Kytice ; sv. 13)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

filosofie, motivy a ornamenty proslulých děl uměleckých. Žádno~ z bohyň, ani Afroditu, ani Pal1adu Athénu, nevzýval Jaroslav Vrchlický ve slo~itém pantheonu své poesie vroucněji a častěji než. Almu mater - Přírodu, kterou oslovoval od jinošských let s oddaností a ddvěrou pantheisty, a i když životní zkušenosti odňaly jásavost a sebevědo~í . ho projevdm, hýřícím dočasně v pohan ském optimismu, ni odvolal z hymny, kterou vrcholí nadšená

kniha jeho mládí uch a svět": "Ú přírodo, na tvojí hrudi,

v tvých lesd hymně vítězné vždy lidský duch se k práci vzbudí,

své bohy nalezne!" .

Typický nitrozemec, jehož chlapectví probíhalo v požehnaném klidu českého Polabí a za silných dojmd šumavských, směl časně prožíti noci u italského moře a od knihy pozírati k lysým hřbetdm Apenin; pozdější zážitky na vlnách moře Severního a uprostřed lidského oceánu pařížského se již zdaleka nevyrovnaly dojmdm "dvou rozhodných let" na vlašské pddě. Zato právě v době, kdy se výtvarné krajinářství české chystá ke svým prvním výboj dm, seznámil se ddvěrněji než kterýkoliv básník před ním s přírodou svého domova: v první době, po návratu do vlasti, kdy jeho život oslňuje šťastná láska, stává se dějištěm jeho lyriky pokojné Podřipsko, kde krásně vzdělanou rovinu doplňuje starý anglický park; v mužných letech se Vrchlický, jako Bedřich Smetana, zaposlouchává do písně Vltavy, která šumí pod okny jeho pracovny v Praze a proti jejímuž toku putuje a pluje v létě, hledaje oddech po práci a ddvěrný styk s venkovem; v časném podzimu, sám resignován jako den záříjový, porozumí odevzdané melancholii mírně zvlněného podhoří Ceskomoravské pahorkatiny i klasické monumentalitě rybníků a stromořadí jihočeských. I splňuje se mu to, zač jako protiváhou za rozptylující pdsobení kultury, prosí Boha ve zpdsobu mystických básníkd perských: "V hlase orkánu a v jeku moří, v tichu zádumčivých skalných tesd stvoř mne zas! v barvě zářícího nebe z jara, v mlhy tanci nad vrcholem lesd stvoř mne zas!" Jako smyslové a intuitivní poznání přírody, tak se u Vrchlického šíří i jeho zkušenost citová, zabírajíc stále větší kruhy lid~tví. Mladičký samotář slabého a chorého ústrojí tělesného, živořící z milosti strýcovy ve ztísněných poměrech, nemá ddvěry ani k sobě, ani k životu a projevuje i v rané erotice, naplněné spíše touhou než skutečností, plachost až chorobnou; ostatně nejtypičtější lyrika česká té doby, značená velkým jménem Nerudovým, od níž se student Vrchlický učí, vyznačuje se rovněž skepsí a pesimismem, které temení z neddvěry k životu. Asketou a anachoretou zdstává Vrchlický, který s protestem, nikoliv však bez trvalého vlivu pobyl v dormitoři a studovně kněžského alumnátu,

7

[na začátek stránky]