Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor z básní Jaroslava Vrchlického - str. 6

[na přehled] [na text]

VRCHLICKÝ, Jaroslav. Výbor z básní Jaroslava Vrchlického. Praha : Státní nakladatelství, 1933. 229 s. (Kytice ; sv. 13)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

lické i důvěrné, historický ráz starých měst i pohyb moderních zástupů v nich, družný ruch pracujícího dne i očistné mlčení noci pod hvězdami - obrozoval se znovu každým takovým smyslovým dojmem a prožitkem a jsa jedním z prvních impresionistů v českém básnictví, stále si uvědomoval onu souběžnost zevního světa a vnitřního života, z níž plyne poznání, že krajina jest stavem duše a· příroda podobenstvím lidského osudu. Vedle tak bohaté vlohy citové a tak rozvitých schopností smyslových vytvářel z Jaroslava Vrchlického velkého lyrika také mohutný živel .melodický, soustředěný v jeho bytosti a násobený celým jf?.9"~Ý vojem: nesluje nadarmo jedna z nejkrásnějších jeho knih: V';udba v duši". Ačkoliv byl jedním z největších objevitelů zrakových a obrazových v českém básnictví a ač ve shodě s výtvarným uměním své doby do něho vnesl jak ohnivý kolorit, tak osvobozující moc plného světla, přece v podstatě byl geniem auditivním a hudebným, jenž se melodickou silou slova a rytmu zmocňoval samého základu světa a s podivuhodným štěstím nacházel zvukovou rovnomocninu pro své citové prožitky, zvláště když na svém uměleckém vrcholu překonal řečnický sklon, dlouho ohrožující čistotu jeho lyriky.

Všecky tyto vzácné dary, nastřádané z odkazu předků a z pokladu ra~y, zjemněné vydatnou přísadou cizí krve do českých žil a vybavené příhodnou dobovou situací v národě, který se jal právě dovršovati své obrození umělecky, Jaroslav Vrchlický svědomitě pěstil a násobil složitou a promyšlenou kulturou. Nebyl to jenom jeho myšlenkový rozhled, ale zároveň smyslová vnímavost a umělecký vkus, co tříbil studiem světové poesie a výtvarného umění, řecké antiky i románské renesance, mladistvým pobytem v Halii, i neúnavnými zastávkami před nejrozmanitějšími památkami měnící se vzdělanosti lidské. Takto se stal '- hlavně ve svých básních rozjímavých - během času poetou učeným stálého estetického povědomí, jemuž prostí čtenáři vytýkali přítěž narážek ne vždy srozumitelných, kritikové odvozenost, která život vykládá knihou, filosofičtí soudcové nedostatek vlastního názoru, nezávislého na vzorech. Byl to kus oběti době, kterou vůbec ovládal historismus a v níž se básnictví stalo výsadou učeného vzdělanstva: krása se nacházela především v minulosti a básnická inspirace byla hledána v učeném studiu.

Avšak právě Jaroslava Vrchlického dovedla jeho přirozená smyslovost a prostá citovost uchrániti před tím, že se nestal pouhým básníkem akademickým, jehož domovem jsou knihovna, museum, obrazárna, a jemuž přes rameno při psaní nahlížejí postavy řeckého bájesloví. tradicí oslavené hlavy z dějin poesie a

6

[na začátek stránky]