Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor z básní Jaroslava Vrchlického - str. 5

[na přehled] [na text]

VRCHLICKÝ, Jaroslav. Výbor z básní Jaroslava Vrchlického. Praha : Státní nakladatelství, 1933. 229 s. (Kytice ; sv. 13)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Úvod.

Mnohostranný a neklidný básnický genius Jaroslava Vrchlického se zkoušel již od mladosti v nejrůznějších formách slovesného umění a časně v nich dosahoval tu většího, tu menšího úspěchu; umělecká ctižádost ho doprovázela při tom stejně jako stále rostoucí znalectví světové literatury. Epické básně, které psal od let jinošských, řadil, sotva nalezl svůj umělecko životní cíl, do rozsáhlého rámce epopeje lidstva, jejíž některé zlomky rostly pocl jeho monumentalisující rukou v rozměrné výpravné skladby s filosofickými výhledy; jediný jeho románový pokus zůstal sice osamocen, ale zato povídky, čerpané hned z pověstí a legend a hned ze současného života, mají čestné místo v české noveli~tice soudobé. Velmi záhy dává některým zlomkům epopeje podobu dramatickou, a úsilí o divadlo neopouští ho pak až do pozdního věku, i když jest doprovázeno jenom ojedinělými vítězstvími jevištními; nepopřává-li mu přízeň Mus právě scénické básně vysokého slohu, spokojuje se lehkými komediemi neb hrami 'konversačními, aby pak znovu napial síly k divadelním výtvorům, jež ~y zapadaly do legendy věků. V podstatě však nebyl Jaroslav Vrchlický ani epik ani dramatik nejvyššího řádu, neboť se mu k tomu v samé hloubce básnické povahy nedostávalo žádoucích podmínek: nedovedl se v přísné objektivitě nikdy úplně odosobniti a zmizeti za svými postavami i ději; chyběla mu neoblomná důslednost v rozvíjení myšlenky i ve stavbě povah; jeho temperament, nestálý, pružný, sršivý, vadil mu při složitých úkolech skladebných, žádajících si přísného soustředéní a logicky chladného postupu. Tento největší lyrický pěvec svého národa nebyl ani myslitelem ani stavitelem.

Zato všecko ho předurčovalo, aby se stal lyrikem zcela jedinečným. Citovostí stále vznícenou, nesmírně subtilní a podivuhodně ušlechtilou, se s ním mohl měřiti málokterý básník světového ,písemnictví; toto velké a dobrotivé srdce prožívalo a účastnými záchvěvy doprovázelo nejen osud vlastní, své rodiny, svých přátel a svého národa, nýbrž společenské, mravní a kulturní dění celého lidstva a nadto sledovalo v souznění také pohyb myšlenky, která Vrchlického zpravidla zajímala méně svým obsahem než svým citovým přízvukem. Stejně bohatý, čilý a pružný byl básníkův život smyslový, vystupňovaný občas ve smyslnost až útočnou a jindy odstíněný v pokorné se oddání zevnímu světu a trpné utonutí v něm; Jaroslav Vrchlický nikdy nepřestával vnímati tělesný piivab ženin, složitá kouzla přírody hrdinské, idy 5

[na začátek stránky]