Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 93

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

čaly i zoubky drobit a vypadávat. Všichni litovali krásné to dítě, sousedé platili i zvláštního lékaře, ale žádné pomoci I

Bylo to v chladné podzimí. Děvčátko nemohší více bolestí doma vydržet,. bloudilo po 10rettanském prostranství. Bolest a palčivost nesnesitelná hnaly ji s místa na místo. Náhle měla tak mocný pocit, jako by se jí hlava rozskočiti chtěla; znala už pocit ten, vždy se při nělp zase některý bílý zoubek vyloupnul. I tenkráte vyndala jeden z úst.

Němě kráčela ke kapucínskému klášteru, ne· vědouc ani, co ji tak mocně bliže vábí. Unavena bolestí nedošla však, skleslaf ve zdálí několika kroků na kolena. Mimovolně pozdvihla oči ke klášteru - v tom však také zastřela je zase rukou, nebof z kostelního okna vynikala taková oslňující záře, jako by se v něm slunce obráželo.

,,0 matičko boží'lomoz mně I" zavzdychla hlasitě. "Skryj mne po svůj svatý plášt, nenech mne více trpět I" A nevědouc skoro ani, co činí, ulomila prut z vedle stojícího roští, přelomila ve dví, svázala travou, do níž vylouplý právě zub obalila, v podobu kříže, políbila kříž ten a zastrčila ho v kyprou zem. Počala se modlit; Tu se jí zdálo, že přikročila k ní překrásná a jasná ženská postava, zahalená v blyštící se, bohatý plášf. Postava ta pohladila ji po vlasech a po tvářích, vložila jí prst do úst a položila si ji pak na svůj klín, přikrývajíc ji starostlivě pláštěm.

Teprve z rána podařilo se poděšené matce a pomáhajícím jí soused6m, že děvčátko nalezli.

93

[na začátek stránky]