Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 84

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

prosto zvláštní, dnes myslí, že se s kluky nesepere ani jednou - leda až později.

Strašný kvikot, děsný křik - a duše vepříkova povznesla se do říše krásy I Nářek přítelf1v projímal prsa Františkova - nyní v nich již dozněl. Pod hf1rou visí vepřík nohama vzhůru, tělo jeho, opařené a oškrábané, leskne se sněhovou bělostí a dole na krku se mu skví jemně červený pruh jako guirlanda růlí. Ach, básník měl pravdu, když řekl, že smrt má sílu očišfující.

Frantík tone v samých pocitech povznešených. Dívá se na řezníka, poslouchá jeho výkladu. Slyší, že jen český vepřík má na hřbetě štětiny, které se hodí k účelům vyšším, jako také, že jen český vůl ze všech volů na světě má "brzlík" - a Frantík se učí milovat svou vlast. Někdy se dotkne vepříka prstíkem svým, někdy celou rukou, a ví, že tlupa sousedských dětí dívá se na něho od vrat a že mu závidí. On k nim skoro ani nejde, a když přece přistoupí ke vratům, sotva že odpovídá, ač se dnes každý kluk k němu lichotí.

Již se seká a míchá drob ve světnici na stole a začíná "nabíjení". Frantík stojí vedle a podepřel bradu o stůl. Nejlepší jeho kamarád odvážil se až ku dveřím světnice, ale Frantík si ho nevšímá.

Náhle nastal na návsi před chalupou mezi kluky ruch. Bylf Frantík vyšel ven, opásán řezníkovou ocelkou. Kluci se hromadí kolem něho, hmatají po něm'J'ako by byl dnes naprosto jiný. Frantík se poje nou sebevědomě rozpovídá

84

[na začátek stránky]