Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 75

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

mám ale leklo. Denně mne upomíná padesátkrát, hledá po postelí, za kamny, je-li tam živý kM, zpřevrací všechno - neboť to se rozumí samo sebou, že v mém pokoji je vlastně všechno jeho. Nevím, jak to s tím koněm skončí, budu musit zadat k Svatoboru o příspěvek.

Jarouše považují jaksi za hlavu rodiny. Musí se říci, že panuje přísně. bezohledně. se stálým ohledem jen na sebe. Je "neobyčejně duchaplný", jako všichni panovníci. Jeho zbožňující jej pod· daní kolportují s nadšením každé slovo jeho.

"Tak se podívejte, on řek': "Maminko. jdi pro masol" sdělovala ondy matka se zářícím obličejem.

"Tak se podívejme I" zvolala teta s nelíčeným obdivem.

" To je kluk," liboval si otec.

"Což tenl" stvrzoval dědeček a starobný jeho obličej rozjasnil se pro celou hodinu.

Když se matka na Jarouše zahledí, sklesnou jí ruce do klína, výraz nevýslovné spokojenosti, řeknu osobní dokonalosti, rozestře se po tváři její. Ruee jí sklesnou do klínu, jakoby chtěla říci:

T eá už nepoúebuju o pranic ve světě clĎát.

Je tomu as půldruhéhoroku, co Jarouš vzal otěže vlády do rlfkou. InsfaHace děla se také jinde prý oblíbenou formou prvních kalhotek. Byla to slavnost, bylo nadšení I

"Viděl ho už pán 1" ("pán" jsem já.) "A co řek' 1" - "Viděl •. ho už domovnice 1 A to řekla 1" "Viděla ho hokyně 1"

Pak je tu ještě něco maliěk~ho, te, co "už

15

[na začátek stránky]