Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 73

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

násilně na svůj psací stolek - mámf ukrutnou sílu. A ted ho popíšu, na výstrahu všem, kdož by se s tím individuem setkati mohli.,

Tady sedí! Zpupně klátí nohama, posměšně špoulí ústa. Je oděn v černé škorně, má na sobě šedivou kazajku a tmavé spodky (zapínají se vzadu). Jeho obličej je kulatý, vlasy jsou bílé jako len, oči modré jako nebe - vskutku pěkné oči I Má podle českého lokte třicet pět palců výše a říkají mu Jarouš. Je po meči synem a potomkem mého přítele a souseda (potahmo domácího pána) pana Josefa L. a po přeslici synem a potomk~m paní Marie L., manželky přítele téhož. A ted j~ už tři léta stár.

"Tedy dítě," řekne čtenář~ Ano, dítě I Občan, který "o obec se, nestará". Clověk, kterému do lidství nic není. Muž, který má nesmírně mnoho práv, povinností žádných. Paskvil na všechnu rovnoprávnost. Rázného politika, poctivého přítele pokroku musí slovo "dítě" pokaždé zabolet. A lid· stvo pere se o každý kousek fraternity a egality, ale vedle toho plodí a rodí paskvily na tu snahu svou neúnavně dál, dětí je jako mravenců, podívej se kam chceš. Zaslerené lidstvo I

Zmíněný můj příte má celou sbírku dětí.

Zrovna tak, jako mivají lidé sbírky věcí zcela rozumný~h, já na př. starých pečetí a starých mincí. Nedivil bych se kdyby měl přítel L. jednoho mouřenínka, nějakého maoriho, nějakou mongolku a pak třeba indiánku, ale on sobě oblíbil zakládat sbírku jen plemene kavkazského, únavná monotonie I Pokusil bych se popsat všechna jed 73

[na začátek stránky]