Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 68

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

V tom pes vyskočil a škubnul vozíkem stranou tak, že kolo šlo Pohorákovi přes ruku. Po. horák spí dál. Policajt se usmál.

"Poslouchejte, polejte ho trochu," volá na jednoho z metařů, kteří začali již svou činnost. Chlamst I a pltI konve vody vychrlilo se na nebohou hlavu Pohorákovu.

Pohorák sebou škubnul, usedl a protírá si oči. " V staĎte !"

Pohorák pomalu vstává. "Jsem nějak celý zmalátnělý - už jsem stár na to dření -"

"No tak piijdete, staroušku, se mnou. Tam se vyspíte. t "No jak poroučej. tt A Pohorák se chytil za voj a šel, kam ho vedl policajt, s hlubokým žalem v srdci.

Na piidě u Rumpálii rozechvělá schOze. Vzájemné se zapřisáhnutí, ~e k zradě nedojde nikdy a nikdy. Referát Jana Zižky z Trocnova: "Viděl jsem ho, jak tady stojím - škubalo to mnou, ale nemoh' jsem mu pomoci I" - Jen Mikuláš z Husi scházel při schOzi, byl už na cestě k rakovnickým lesOm.

Konec smrtelných úzkostí o šesté hodině k večeru. Namáhavě vlíkl Pohorák svOj vozík do vrchu a zastavil u krámu Rumpálovic. Prokop Holý našlouchal s bušícím srdcem za skleněnými, z krámu do bytu vedoucími dveřmi.

"Přišlo mně zle - musili mne zavést a tam

68

[na začátek stránky]