Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 63

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

podloubím kolem náměstí vzhůru - první pilíř minul - v tom běh staven a já se tisknul k piliři druhému.

Právě policajt zaváděl vedle na strážnici Pohoráka, vozík a psa. Viděl jsem dobře, že Pohorák je mocně dojat. V jeho tváři byl bol nevýslovný.

Dějepis lidstva měl by nemilou mezeru, kdybychom nevyprávěli, co se stalo s Pohorákem.

Vjížděl téhož dne trochu později než jindy Strahovskou branou do Prahy, ba může se říci, že na hokynářský zvyk a pr~žský obyčej již velmi pozdě: bylo sedm hodin. Slo to hopkem vrškovými ulicemi dolů, podsední tahoun, bílý hafan, nemusil táhnout a běžel . vesele, náruční tahoun, pan Pohorák, zdržoval vozik a levicí jeho, na voj i položenou, škubalo to do výše v pravidelných skoro časových odstavcích.

"Copak dnes tak pozdě, Pohoráku 7" ptal se pecnář v Hluboké cestě, kouřící pohodlně a vysvléknut z kabátu, venku na chodníku.

"I - byly štace," pousmál se Pohorák a zarazil s dlouhým "prrr" vozík. Sáhl do pravé kapsy, vyndal slamou opletenou lahvičku s kmínovkou a podával ji pecnářovi. "Nezavdáme si 7"

"Děkuju, já už jsem ráno svou vysrk.'"

"Já taky, ale lepší pět otčenášů než jeden."

A Pohorák si přihnul ke dnu, zastrčil prázdnou láhev, kývnul a drnčil dál.

Na Selském trhu už bylo plno. Policajt vodí

63

[na začátek stránky]