Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 62

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Nebe bez obláčku. Ale když se tak člověk dívá vzhůru, znenáhla slábne zrak a zdá se, že se ve vzduchu hemží samí šlehající sebou bílí červíci. Nejen plný zrak, také plné tělo měl jsem pomalu červíků těch, krev skákala a zas se zarážela, ted škubnul sebou ten sval, teď zas onen. Jako by roztavené olovo kapalo s nebe.

Obrátíl jsem se stranou, tváří k Prokopovi. Bíly tři čtvrtě.

"Ty - poslouchej _" obrátíl se Prokop Holý pojednou ke mně a oči jeho stály v sloup, "jestli nás Pohorák nezradil!"

"To snad ne _" zakoktal jsem. Ale nedalo mně, vstal jsem a přecházel jsem tam. Nejděsnější myšlénky o černé zradě válely se myslí.

Tu pohlédnu křovím k ouvozu - ouvozem běží Prokůpek vzhůru, co mu nohy stačí.

"Prokůpek!" - a první myšlénka je: utečme! Prokop Holý je také již na nohou. Z druhé strany kvapí sem Mikuláš z Husi. Viděl též běží cího Prokůpka. v

Prokůpek sotva popadá dechu. "Celedínové pijou tam u krámu kořalku a povídají, že zrovna teď sebral na trhu policajt hokynáře!"

Nikdo neřekl: "To je Pohorák!" Alejako když těžký kámen padne mezi ptáky, už jsme byli na všechny strany.

Pádil jsem ouvozem dolů, až se hlava třásla. Mžikem jsem byl u Valdštýnské ulice, ale jakýs pud mne hnal dál. Zahnul jsem do ulice Senovážné, řádkové dláždění ubíhalo pod nohama. Již jsem byl u kostela sv. Tomáše a chtěl jsem

62

[na začátek stránky]