Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 59

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

vracejícího se zrovna z vítězných bitev, za mnou vojáci s veselým hrdinným zpěvem, kolem mne jásající národ, já s nehybnou tváří, kloně jen někdy hlavu, zcela málo. Dnes fantazie jako od včerejška pivo, fádně vyvětralé, z něhož sobě matka vařívala protivnou mně polívku. Hlavě se nechtělo do vítězné výše, jazyk jako by měl lehkou pokryvku hlíny. Když některý z vojáků náhodou pohlídl vzhůru na mne, cuknul můj zrak stranou.

Zahleděl jsem se do kraje. Tiché veselí, jakoby na pahorky a do údolí neslyšně padal déšť drobounkého zlata. Přec měl kraj zvláštní elegický tón - zachvěl jsem se vzdor teplému

vzduchu. .

Pohlédl jsem vzhůru k modrému nebi. Vzpomněl jsem si zas na Márinku. - Mé drahé děvče! - Ale zdálo se mně, že se jí v nynějším okamžiku tak trochu bojím. Myšlénka se tthnula. - Nu ano - sto tisíc křižáků porazil Zižka zrovna houfečkem lidí -rytíř Percival pobil sto zbrojenců za hodinu - - ale bůh ví, co to je - někdy nemá ani historie přesvědčující sílu - vyvětralé pívo, hlína na jazyku.

Ne - nemožno - nazpět nemožno Č buďsi!

Lidí teď už vycházelo z brány víc než dřív.

Zrak je sledoval bez myšlénky. Pak začala mi'movolně zas pověrčivá hra a rovněž mimovolně jsem teď při ní užíval úskoku. Vsázel jsem při sobě jen na ty, kteří měli roihodně venkovský šat, a o kterých se mohlo s velkou tedy pravdě 59

[na začátek stránky]