Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 58

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

vždyf jsem přece nemohl říci, že mimo Prokůpka z nás ještě žádný nekouří I

"Ale dva krejcary jistě mají, dají mi je na báček I Já jsem tu už od loňské rebelie" x nové, silnější hrknutí, pravá elektrická rána "a každý den mně tu dávají pánové na báček."

Vyndal jsem dva krejcary a podal mu je třesoucí rukou. Voják si hvízdnul, sebral konev a odcházel ani se nepoděkovav.

Kývnul jsem rukou a sestupoval k silnici.

Vešel jsem do Chotkových sadů a blížil se Mikuláši z Husi, zaujímajícímu lávku na "pěkné vyhlidce". Hleděl přes knihu dolů. Pádný, dlouhý krok, jakoby opět obrněná noha.

"Všechno v pořádku?" "Všechno," a pousmál se trochu. "Je tam Prokůpek?"

"je - a bafčí." Dole seděl Prokůpek na zábradlí, klátil nohama a kouřil doutník. Zaji&té trojníkový.

"Zítra začnu taky kouřit." "Já taky."

Kývnutí rukou a rozchod co možná pádnými kroky.

Seděl jsem zas nad branou. Vojáci se vraceli v oddílech ze zábranského svého cvičiště - výborně I Ale ku podivu, dnes jsem hleděl na ně s jakous trapnou nechutí. Jindy mne pohled na ně dráždil, pouhý rachot bubnu stačil na rozpoutání nejblýsknavější fant<;lzie; i když nebyla, hravě přimyslil jsem si vířivé, unášející zvuky turecké hudby, sebe jsem viděl v čele na frkající brůně,

58

[na začátek stránky]