Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 50

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

níky, skolíme je a vezmem jim pušky. Zbývá druhá stráž. Ta se nejspíš vzdá, svážem ji a vezmem jí pušku. Nechce·li se vzdát, je to její věc, my ji skolíme. Na to hned zavezem jedno dělo ke vratům, zapálíme smolný věnec, který tam na bidle trčí, a budem s hradeb křičet na Pražany, že l'e revoluce. Ted přijde vojsko, to se rozumí. A e nemůže přes zed na nás, a my každý okamžik náhle otevřem vrata, vystřelíme mezi ně z děla a honem zase vrata zavřem. Skolíme první došlé vojáky, ostatní posádka se asi vzdá, protože už bude revolucí odevšad ohrožena, a nevzdá-li se, je to její věc. My vyrazíme ven, spojíme se s Pražany a první, co uděláme, bude, že osvobodíme všecky na Hradčanech ještě úpící politické vězně. Ostatek už je tak přirozený, jako když žito roste. První velkou vítěznou bitvu svedem u Německého Brodu, zalákáme armádu tam. Druhou svedem na Moravském poli - zrovna na Moravském poli, duch Přemysla Otakara volal za pomstu. Pak dobudem Vídně a rozboříme Rakousko. Při tom nám budou pomáhat už Maďaři. A pak skolíme Maďary. Obdivuhodné I

Velmi důležitou úlohu na samém počátku krvavého toho dramatu měla hrát osoba ta pátá. Nevěděla o tom praničeho a neměla ničeho zvědět až v okamžiku nejposlednějším. Byl to hokynář Pohorák. Byl odněkud od Jenče za Bílou Horou, a dojížděl s vozíkem a velkým svým tažným psem třikrát týdně do -Prahy ~se zabitými kuřaty a holuby. Na něho poukázal vojvůdce Rumpál Prokop Holý, když se jednalo o věc velkou, totiž o opa 50

[na začátek stránky]