Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 46

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Pan Rybář mimovolně ust;pupil o krok nazpět. Dvéře vrzly a vešel pan Sajvl. Snad ho byla krásná noc zdržela u okna. Snad byl zpozoroval na starém strýci neobyčejný neklid a slyšel z jeho pokojíku dlouho trvající šukot. Snad vylehly i některé starcovy vzdechy hlasitě z okna ven.

"Strýčku, snad nechcete ty krásné kamínky vyházet všechny ven 7"

Stařec sebou škubnu!. Pak zašeptal dívaje se ůpřeně k Petřínu: "Nemá to ceny - oblózky -"

"Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám sám. Ale cenu mají přec, pro nás i pro vás. Vy jste sobě je pracně sebral - strýčku, nechte je, prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich učit, vy jim budete vypravovat -"

"Mysleli jste snad," šeptal zas stařec monotonně a. s namáháním, "že jsem bQhat, a já vskutku· -"

"Strýčku," pravil pan Sajvl hlasem pevným, ale při tom měkkým a uchopil starcovu ruku, "copak nejsme vámi bohati 7 Moje děti by ne· měly dědečka, moje žena by byla bez otce, kdybychom neměli vás. Vždyť vidíte, jak jsme kolem vás šťastni, vy jste naším požehnáním v domě -"

Ná,hle přistoupil stařec zas až k samému oknu. Usta se mu zachvěla, v oku cítil nevýslovný tlak. Pohlídl ven. Neviděl nic určitého, vše se třpytilo jakoby rozpuštěný démant, vše se vlnilo - až k samému oknu - až do jeho oka - moře

moře!

Dál už povídat nebudu, dál už neumím. !l'áror!ní Listy 1876.

46

[na začátek stránky]