Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 44

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

já když se směju, mám sta důlků, a jsem prý přec jen ošklivý."

. Pokynul panu Rybářovi k pohovce a ptal se:

"Cím tedy mohu sloužit?"

Pan Rybář položil škatuli na stůl a sundal svršek. Pestré kamínky zazářily.

"Já bych - já jen co tadyhleto tento 8 jakou to má asi cenu -" koktal.

Posadil se pak a opřel bradu o knoflík hole. Pan profesor se zadíval do kamínků. Pak vyndal jeden temný, vážil v ruce a prohlížel proti světlu. "To je moldavit/' pravil.

Jak?"

,,~oldavit. "

"Djó, moldavit," hvízdnul pan Rybář. Na tváři jeho bylo tak trochu vidět, že slovo to

slyší poprvé v životě. .

" T en by se hodil pro naši gymnasijní sbírku, jsou už řídky. Moh' byste nám jej prodat."

"To by se vidělo. - Co tak asi -"

"Tři zlaté v dvacetnících byste za něj dostal.

No?"

"Tři zlaté I" hvízdnul tenounce paQ Rybář.

Brada se zdvihla a sklapla pak zas na knoflík. "A ostatní?" šeptnul po chvilce z náhle stísněného hrdla.

. "Chalcedony, jaspisy, ametystky, záhnědy,to nic není." - Za nějaký okamžik byl pan Rybář zas již u rohu Ostruhové ulice. Kráčel pomalu vzhůru. Poprvé ho sousedé spatřili, an měl klobouk na hlavě. Širóká střecha byla stažena do čela. Špa 44

[na začátek stránky]