Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 43

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

"musí být zle, nese na prodej I" Je mně líto, musím.li říci, že pan Vitouš netěšil se přílišné vážnosti u sousedů. Vypravovalo se o něm, že jednou už byl blízek bankrotu, a podnes se dívá dobrý malostranský soused na "bankrotáře" naprosto jinak než svět ostatní.

Ale pan Rybář kráčel klidně dál trochu rychleji než jindy. Pod levým paždím nesl jednu z těch čtyřhranných škatulí černých, o nichž tolik povídáno. Tisknul ji pevně k tělu, tak že smeknutý klobouk v ruce dole byl jako by k noze přiklížen. V pravé ruce měl španělku s placatým knoflíkem ze slonové kosti, znamení to, že pan Rybář jde někam na návštěvu, nikdy jindy nenosil hole. Pozdravován zdvihal hůl a hvízdal mnohem hlasitěji než jindy.

Sešel Ostruhovou ulicí, pře~el svatomikulášskÝm náměstím a vešel do domu Zambereckého. Tam bydlel v druhém patře gymnasijní profesor pan Muehlwenzel, mathematik a přírodo,'?:pytec. Tedy muž vzdělání trochu tenkráte neobyčejného. Návštěva netrvala dlouho.

Pan profesor byl v dobré miře Jeho hřmotné, pod sedlé tělo bylo sobě právě odpolednim spánkem odpočínulo. Dlouhé šedé vlasy, věnčící lysé temeno, ježily se sem tam v pohodlném nepořádku. Modré, duchaplné ,. vždy přívětivé oči se svítily. Tváře, beztoho vždy rudé, hořely. Ty širo~, dobré tváře byly trochu silně neštovicemi prprvány a zavdávaly pa"uprofesoru příěinyk stálému vtipu. "Tak je to na světě," říkal, "když se děvče směje a máv tváři důlek, je prý hezké;

43

[na začátek stránky]