Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 33

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

lem jako dva zelené body. Ústa její stále sebou škubala; když se odevřela, bylo vidět napřed nahoře jediný zub, celý černý.

"Pane Vojtíšku," začala zas, "pane Vojtíšku, já vždycky říkám, kdybyste chtěl I"

Pan Vojtíšek mlčel. Obrátil jen obličej k ní

a díval se jí na ústa. .

"Vždycky říkám: ano, kdyby pan Vojtíšek chtěl, ten by nám moh' povědít, kde jsou dobří lidé."

Pan Vojtíšek nic.

"Co pak se tak upřeně na mne díváte?" ptala se Miliónová po chvilce. "Co pak je na mně?"

"Ten zub I - divím se, proč máte ten jeden zub !"

"Ach ten zub I" vzdychla a pak dodala: " To víte, že ztráta zubu znamená vždy ztrátu jednoho dobrého přítele. Už jsou všichni v hrobě, kdož mně přáli a se mnou to upřimně mínili - všichni. Jen jeden ještě zbyl - ale nevím o něm - nevím, kde je ten dobrý přítel milj, kterého mně milostivý bůh postavil ještě na cestu života. Ach bože, já jsem tuze opuštěná I"

Pan Vojtíšek hleděl před sebe a mlčel. Něco jako úsměv, jako radost přelítlo obličejem žebraččiným, ale bylo to ošklivé. Sešpičatila ústa, celý obličej jaksi se jí stáhnul do rtil jako do šťopky.

"Pane Vojtíšku I"

"Pane Vojtíšku, my dva bychom mohli být ještě šťastni. - T adyhle se mně pořád o vás

s

33

[na začátek stránky]