Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 29

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Ostruhové ulice přistoupil k policajtu panu Šim írov. i,. který opřen o Zábr. adlí pohodlně se tu slunil. , a~Šimr to byl ten tlustý pan policajt. Tak tlustý, ~ \iedivý jt.ho frak byl pořád na puknutí a hlava ~ Qd zad u vypadala jako několik jitrnic, vypojíetch sádlo - račte odpustit. Lesklá přílba kývala se mu na velké hlavě při každém pohnuti, a když se rozběhl za některým tovaryšem, který bez ostychu a pT-oti všem zákoni'Jm přes ulici si přešel s hořícl dýmkou v ústech, musil pan Šimr přílbu honem vzít do hrsti. Tu jsme se pak my děti smály a tančily po jedné noze, ale jakmile se na nás podíval, hned zas jako by nic. Pan Šimr byl Němec ze Šluknova; žije-li dnes ještě - doufám v boha, že ano - sázím se, že mluví posud zrovna tak špatně česky jako tenkrát. "Nu a vidíte," říkal, "já se tomu naučil za rok."

Pan Vojt~šek vzal tenkrát modrou svou čepici pod levé ram~no, a vjel pravicí hluboko do kapsy dlouhého, šedivého svého kabátu. Při tom pozdravil zívajícího pana Šimra sIS>VY: "Pomahej pán bůh I" a pan Simr salutoval. Slastně pak vylovil pan Vojtíšek skromnou svou tabatěrku z březové kůry, vytáhl za kožené pout!co svrchní dno z ní a podal panu Šimrovi. Pan Simr si šňupnul a pravil: "Už jsou voni taky asi hezky starej. Kolikpak mají 7"

"lnu/' usmíval se pan Vojtíšek, "bude tomu věru už osmdesát let, co mne otec pro obveselení mysle na světlo vydal."

Pozorlivý čtenář zajisté se diví, že směl žebrák pan Vojtíšek mluvit s panem policajtem jen

29

[na začátek stránky]