Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 20

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

těch let dostačilo, aby srdce zvadlo a mozek vyschnuI. Tenkrát jsem myslil, že myšlénkou svou povznesu lidstvo, a nyní, jsem jako vysloužilec, jemuž z milosti v chorobinci místo strážce dáno, aby střežil myšlénky zmrzačelé a nedochlidné. Měl jsem velkou budoucnost a mám nyní chudičkou minulost. Prsa má se dmula písněmi, nyní nedovedou ani písničky nejchudší. Sláva je mně nedostížitelna, uprchla na vždy, žil jsem nadarmo, i nádenníktim prostým k posměchu I" V pohnutí se muž odvrátil ode mne a zrak jeho utkvěl na spící stařence. Vstal tiše a přiklekl k loži. Líbal starou, rozpracovanou ruku opatrně, aby stařenky nevzbudil a hlasem chvějícím, citem dušeným pokračoval: "Tebou, matko, na tvých prsou jsem se stal pěvcem, kéž bych nebyl se nikdy vzdálil od srdce tvého I Ty's píseň nejdojemnější, tvtij život je nejkrásnější melodií; slávou by byl již korunován, kdo by dovedl zapět tebe, píseň vtělenou I Ty's, matko, prožila a protrpěla již tak mnoho a těšíš se ještě z života; má mysl ale pohrává již se smrtí, jsem a již ztistanu píseň nedozpívaná. Č Ach, jen jednu, jednu pravou píseň chtěl bych ještě zapět, a poslední ta píseň patřila by tobě, matko, jakž jsi nad kolébkou mně zpívala píseň první."

Stařenka se ve snu usmívala, zdálo se jí, že mluví se synem a že naň kývá. Rty její šeptaly: ,,0 mtij pohřeb neměj starosti - mám již všechno uchystáno - černý rubáš - dotýkaný rúženec-"

,,0 ne - ne - jen ne přede mnou I" bědoval muž. "Což bys mně přála, abych viděl tebe

20

[na začátek stránky]