Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 16

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Ulehla na lože, na kterém jí bylo celé její bo hatství vymřelo.

Zde ležela nebohá ta vdova, odnikud pomoci, ba ani nikdo, kdo by vody podal. JedinouJ·ejí útěchou bylo, že nepřežije alespoň na dlouho ětí svých.- __o

Horkost nevýslovná rozpalovala celé její tě. 10; konečně cítila, jak podivná mdloba se po všech oudech rozkládá a oud po oudu jak odumírá.

"Ach drahé moje děti," vzdychla sobě, "já vám posloužila, mně ale nikdo neposlouží, já vám dala umíráčkem zvonit, kdož by mně to dal!"

Sotva že domluvila, zazněly všechny zvonky Lorettanské a jejich zvuky vždy mocnější a moc· nější splývaly v tak krásné a dojemné - písně, jako by to sami andělé zpívali.

"Dušičky mých dětí," zašeptala umírající vdova a skonala - - - - - - - - - - Č Od toho času zpívají Lorettanské zvonky.

Obrazy ži<'o/a 1860.

16

[na začátek stránky]