Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor básní - str. 9

[na přehled] [na text]

SOVA, Antonín. Výbor básní. Praha : Alois Hynek, [1910]. 86, 2 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

ce a hutnosti: básník hledá pro duševní záchvěv případné slovo, ostře vy rýsovaný obraz, lísavě přiléhavou metaforu; píše hutněji, kovověji, tvrději. Místo zkratky pís1Íové uvádí do své lyriky zkratku balladickoU' se vší její soustředěností dialogu, s celou její úsečnou zámlkovostí, s veškerým jejím dramatickým spádem, s onou brachylogičností v podání scenerií, situací, krajinných dekorací. A. Sova jest mistrem této lyrické ballady, kterou později (v "E a II a d ěo jed n o m č lov ě k u a jeh o rad ost ech") rozpředl v celou knihu; v ní využil i některých možností české tradice veršové, jak ji z prostonárodní písně pfejali Celakovský, Erben, N eruda, umělci zhuštěné· ho slova a sevřeného verše.

Analytické a kritické období značilo u Antonína Sovy básnický zápor: toužil nyní po duševním a uměleckém kladu. To bylo v čase, kdy se v něm vyhrai10vala kniha "V yb o u ř e n Ý c h s m u t k {'t", památná od svého jména až do poslední písmeny. Základní nota její jest ještě negace: misanthropická a hořká kritika člověka i společnosti v úpadku, lidské odvěké bídy a mravního rozkladu starého světa.

Avšak básník touží po vybouř'ení se, pn osvobození, po nových možnostech žití: vedle plaché a ncduvl'řivé fikce světa vy-

[na začátek stránky]