Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor básní - str. 5

[na přehled] [na text]

SOVA, Antonín. Výbor básní. Praha : Alois Hynek, [1910]. 86, 2 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

5

šen, uchvácen: toť nejvyšší možnosti lásky pro něho - i lásky k ideím. \ minutě nejvyššího varu, ph krajním stupni napětí přijímá do svého citového a nervového života krvavé otázky dne, zoufalé sociální tužby, prudké mravní vzněty, drásavé hc)spodářské úzkosti, vášnivé vzdory ,národní:' avšak neřeší jich. Vyčerpá až na dno jejich dojmový obsah, rozvije s plným uměním rhetorického básníka jejich možnosti, sepne je v prudké opravdovosti s nejvnitřnějšími vztahy svého citového žití, ponoří je do plaché a vlahé mlhy svého náladového ovzduší, avšak proměniv je takto v lyrická themata, nezodpovídá jich. N eméně naivním úsilím než hledati v básnické tvorbě Sovově ide<;lVé protiklady a logické skoky, bylo by řaditi je ve smyslu myšlenkové evoluce, dle kategorií názorů mravních a sociálních - ty nebyly principem vůdčím, nýbrž jen citovými vzně~ovadly. Antonín Sova prošel - a snad větší měrou než kdokoliv z jeho současníků ~ dlouhou vývojovou drahou; n e v yví jel set o v š a k i cl eo log, n Ý b r ž lyrik a sensitiv.

Lyrické oblasti, pro niž jest celou svou vnitřní organisací předurčen, zůstal Antonín Sova v podstatě věren. Na samém prahu básnické dráhy na rozhraní osmdesátých čl devadesátých let v knize "R e a I i s t i c-

[na začátek stránky]