Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Theodora Nováka stati vybrané - str. 9

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Theodor. Theodora Nováka stati vybrané. Praha : Arne a Teréza Novákovi, 1902. 251 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

9

vetřelce, již každé tabulce, zakazující vstup do lesa, se slovy i činy posmívali; ale kdykoliv hošíci byli vypuzeni, těšili se vědomím, že se stali obětí hrubého násilí na snaze po vědeckém poznání.

Prázdniny trávívala rodina Novákova od r. 1887 v Budislavi, zapadlé a chudé vesnici od Litomyšle as tři hodiny vzdálené. Černé záplavy borových lesů šumí tam nad rozervanými pískovcovými skalinami, vysoké a pružné mechové polštáře s fialovou kresbou vřesových zvonců a purpurem brusinkových bobulek lehly si na písek báchorkově zbloudilých údolí, železité potůčky a zdroje třísní SVOll krví hluboké vrstvy raše!inníků a vějíře kapradin; smutné borovice, otočené kožešinami vousatých lišejníků, šeptají tiše svou plachou píseň, a zdá se, že poslouchají je jen pískovcové balvany, bloudící hlubokými roklinami a kupící se v bezlidná kamenná města a bludiště, jimž lid říká »Maštale«. V myslivně na pokraji těch lesů, kde plynou k nim louky posněžené parnassiemi, bydlel Theodor Novák již r. 1887 o prázdninách, a již tehdy byl takměř opojen ponurou krásou pohorských těch hvozdů. Návštěvy v Budislavi se opakovaly, i když nebydlelo se v myslivně, nýbrž na samém začátku vesnice'v »Krčmě«. Tehdy poznal Theodor i druhou část rozlehlých lesů Budislavských, t. zv. »Horní revír«, pnoucí SVt; bukové a smrkové koruny nad žulovl~ balvany a mísící tmavohnědý svůj pllvab se svěží' zelení rozsáhlých pa"sek, jejichž vyhnill~ pařezy postHkány jsou zlatem starčků a fialovými krůpějemi vrbkových květů, jež v srpnu změnily se v bělavou vlnu, chvějící se nad pasekami jako hustý sníh. Tudy bloudil Theodor Novák sám, sbíraje dílem brusinky, dílem kapradiny, dnes zaujat geologickým vznikem skalních útvarll, zítra rašelinami roklí. -~ Dával v Budislavi vždy přednost bloudění v lesích před seznáváním rázovitého lidu, jejž tehdy matinka jeho studovala i se stanoviska cthnografického i za účelem belletristickým, jak ukazují hlavně její práce » Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku« a četné povídky a novelly v těchto končinách se odehrávající. Listy psané jmenovitě tetičce jsou výmluvny a nadšeny, jakmile octne se Theodor v Budislavi, věty jejich mazlí se s každým lesním koutem a každým malebným balvanem. »Já chodívám často sám,« psal tehdy, »mezi ty temné, štíhlé smrky a jedle, rozložité buky, do pochmurných skal a na slunné paseky, do úzkých údolí i na rozsáhlá luka.« Tehdy, tuším, pojal' svou silnou a odvážnou lásku k osamělé lesní přírodě, jež byla mu př-ítelkyní a fl1atkou, osvěžením a rozkoší, touhou a milenkou.

O prázdninách r. 1889 poznal jiné lesní zátiší» Nové Hrady" na Vysokomýtsku, kouzelnou letní píseií. zc1eně a hnědě všech odstínů, plnou slunce a záře, úsměvu a radosti, triumf vítězného půvabu proti zachmuřené kráse Budislavi; i místa zasmušilá a temná zvyšovala tu kontrastem ostatní slunnou a barvitou gracii. Byla

[na začátek stránky]