Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Theodora Nováka stati vybrané - str. 8

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Theodor. Theodora Nováka stati vybrané. Praha : Arne a Teréza Novákovi, 1902. 251 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

8

stěnných obrazů Schreibrových čerpal smysl pro systematiku zoologickou; devítiletý pročetl důkladně Fričovu "Malou geologii« a proletěl středoškolskými učebnicemi botaniky, aby ve škole a doma svému bratříčkovi, interessujícímu Se vždy o přírodopis z pouhé bratrské oddanosti, hojně uštědřoval z vlastních vědomostí. Již tehdy v devíti létech argumentoval nikoliv bez pohrdání a posměchu proti Linné-ovu systému rostlinnému, a sepsal stručný článek o ptakopysku, který jej dlouho zajímal obtížemi, jež skýtá systematice. S neutuchající vytrvalostí kreslil mapy, opakuje při tom své opovržení k těm, již ve škole se domnívali, že lze mapu nakresliti bez poledníků a rovnoběžek. Ve škole nenáviděl právě tak nedbalost jako pedanterii, a v jeho listech z té doby vrací se jeho rozhorlení proti »krajníkům, jež opravují chyby, kde jich není.« Skromný a nesmělý, jednalo-li se o vlastní zájmy, stával se neústupným a hněvivým, šlo-li o vyslovení a zdůvodnění pravdy, která rozohňovala výmluvnost hošíka, jindy zamlklého a tichého. Ale škola, v níž byl vždy prvním žákem, jímž rádi se pochlubili učitelé při 'úkolech složitých a zapletených, daleko nenasytila jeho duševní potřeby a nevyčerpávala jeho zájmy, tíhnoucí vždy více od hry a zábavy k vědeckému snažení. Do »časopisů«, jichž celé serie vydával s bratříčkem, kreslil obrázky a psal stati přírodopisné, ač již tehdy nejevil přílišné chuti k »věčnému škrabáctvk Založil s bratHčkem spolek »Přírodu«, »k prozkoumání okolí Litomyšle«, a pro nejmladší sestřičku Lilu namaloval řadu přírodopisných obrázků do knížky, již oba nejstarší bratři jí věnovali.

Četba »Malé geologie« dala vznik sbírce zkamenělin, za nimiž konány přečetné výpravy do lomů a útesů opukových v okolí Litomyšle. Byla to hlavně »Kalouška«, opuštěný lom, plný hlinitých tůní a bělavých hromad opukového kamení, kdež doufal malý geolog nalézti nejdůležitější otisky útvaru křídového, kam spěchával již v únoru, těše sebe i provázejícího jej bratříčka nadějí na »obrovský zub žraločí". Ovšem, »obrovský zub žraločí" nikdy se nenašel, ale sotva padly první paprsky na tající sníh, chvátali oba hoši po Němčické silnici k zaslíbené zemi, kterou navštěvovali až do svého odjezdu z Litomyšle, později jako naleziště koleopterické a botanické. Jindy podniknuty složité přípravy k systematickému poznání českých čmeláků, a malí sběratelé nedali se odstrašiti výsledkem, jenž sestával z pobodaných prstíku a z rozlití se páchnoucího lihu ze sběratelských lahviček do kapsiček hošíků. Byly to sváteční chvíle, když s krejcarovým rohlíčkem a nekonečným přírodovědeckým nadšením chvátali dvě hodiny cesty do rozsáhlých lesů, jichž neznali, a kde tak snadno mohli zablouditi, a kde vždy Theodor našel nejkratší zpáteční cestu k domovu. Lesy Strakovské nebyly více touhou, a »Ptačí les« nebyl více pohádkou, nýbrž skutečností, jíž bylo lze dosáhnout pochodem, jehož úpal a únavu hasily nekonečné diskusse. Hajní a hlídači ovšem nemilovali malé

[na začátek stránky]