Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Theodora Nováka stati vybrané - str. 7

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Theodor. Theodora Nováka stati vybrané. Praha : Arne a Teréza Novákovi, 1902. 251 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

7

sobem hry a zábavy udržovalo se v rovnováze s láskou chlapcovou ke knize a všemu, což bylo pro něho symbolem věd duchovních. S pohledem netrpělivé touhy stával před otcovou bibliothekou klassických autorů, netrpělivě odhrnoval modrou záslonu její, chtěje alespoň tak vniknouti k ní blíže, denně obracel listy starých Hálkových »Květů«, usiluje bezpečně vyluštiti smysl jejich obrázků; pohádky B. Němcové, jež matinka neb tetička vyprávěly, se rozváděly a všelijak transformovaly; s bratříčkem Arnoštem diskutoval malý Theodor o všech hovorech rodičů, komentoval zejména každé slovo maminčino, na níž Theodor, nosící její oči a srdce, domníval se míti obzvláštní právo. Vlastenecko-historické rozpravy protkávaly celé dny obou hošíků, vychovávaných ve Včdomí samospasitelnosti boje národního a od maminky znovu a znovu pobízených k vše posvěcujícímu nadšení. Mnoho dětských her a báchorkovitých fikcí napředli si kloučci do svého ponětí národa, jež vracelo se k ústřednímu bodu, že jest říše dobra ve věčném boji se zlem, které bude konečně udoláno. Všecky své duševní statky zavírali oba hošíci pečlivě před oběma mladšími sourozenci, sestřičkou Marií a bratřÍčkem, jemuž sami stanovili jméno Vladimír; sami šest a pětiletí cítili aristokratickou superioritu vůči "tčm dětem«. To vše se ještě mnohem jasněji vyhránělo, když veliká naděje a touha Theodorova měla dosáhnouti cíle: na podzim r. 1884 počal choditi do školy.

Tehdejší šestitřídná obecná škola chlapecká Litomyšlská umístěna byla v nepatrném a nedostatečném domě na rohu Nové a Kostelní ulice. Děkanský strmý kopec s obšírným a starostlivě důkladným děkanstvím, opředeným plazícími se úponky, dýchal z léta svěží svou zeleň do nevlídných oken školy a chytal v zimě její tmavé stíny na velké své plochy sněhové. Malí školáčkové ze " Záhradí« přicházívali »prkennou uličkou,« jejíž vysoké ploty zahradní odrážely zvučně každý krok a malebnou kamennou brankou na tiché nádvořÍ děkanské, kde v černavých hlubokých výklencích a na patkách pilířů ležely v létě podušky lišejníků a v zimě ručeje sněhu, kam šuměly klidné stromy zrušeného hřbitova i neurčité kroky z klenutých chodeb děkanských. Po přÍkrém děkanském kopci, jenž v zimě byl jedinou stfíbrnou náledí, spustili se dolů do školy, naplněni posvátným snem mli!elivého nádvoří a radostným vědomím obtížné výpravy do města. Veliké nadání Theodora Nováka objevilo se ve škole záhy: jeho hluboká pamčt a bystrý úsudek překvapoval již v prvních létech; jeho přesnost v řešení početních úkolů a vytýkání grammatických chyb, jež schválně k vytříbení úsudků žáků míseny byly do textu na tabuli, vzbuzovaly podiv učitelův, z kterých na něj hlavně působili pp. V ogner a Luňáček. Doma v sedával dlouhé hodiny nad přírodopisnými knihami: Brehmův »Zivot zvířat«, Starého» Veselé prázdniny« a zejména »Kroniku práce« čítával znovu a znovu; z velkých ná-

[na začátek stránky]