Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Theodora Nováka stati vybrané - str. 12

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Theodor. Theodora Nováka stati vybrané. Praha : Arne a Teréza Novákovi, 1902. 251 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

12

Herbář, jejž založil si nejprve pro pouhou potřebu školní r. 1891, stal se záhy předmětem jeho starostlivé péče a píle, jedinou hračkou, pokud byl ještě chlapcem, oddechem při dalším studiu, pýchou na universitě a posléze příčinou jeho skonu. Práce a radost desíti let leží v 17 velikých svazcích, a kdokoliv otevře některý z fascikulů uložených v »Klubu přírodovědeckém«, projde nejen všemi kraji, kde Theodor Novák shýbal se po rostlinách, ale i celou drahou jeho duševního vývoje. Zprvu, kdy neznaje ještě techniky sběratelské, psal jména rostlin a nalezišť přímo na papír, bedlivě zaznamenával vedle latinského terminu i název český a při udávání nalezišť naivně spokojil se poznámkou» U cihelny«, »v háji«, »na Hlubokém rybníce«, jakoby bylo každému samozřejmo, že cihelnou rozumí se cihelna litomyšlská, že hájem se myslí ono kroisovské naleziště sněžných ko~oříků i bizarních aronů u Nedošína, a že Hluboký rybník jest právě ona mělká bažina kolébajicí se růžovými kvítky rdestů u Zavadilky nedaleko Litomyšle. Známý florista, evangelický farář p. Bohumil Fleischer ve Sloupnici, uvedl jej do obvyklé techniky botanické a uspořádav jeho tehdy nepatrný herbář, dal podklad sběratelství systematičtějšímu.

Již tehdy ukládal si Theodor Novák důkladně prostudovati některé obtížnější čeledi a rody, shromažďoval material k poznání rodů Rubus, Ranunculus, Euphorbia a Carex. Téměř něžnou pozorností zahrnoval vstavače, typické repraesentanty podhorské květeny litomyšlské, znal každý luční úval blíže lesíků Borek u vesnice Benátek, kde bíle a šarlatově kropily trávu vstavače osmahlé a pronikavě páchly vstavače štěničné, nečistí plebejci vedle štíhlých a ubledlých Lister a Cephalanther. Za novým druhem spěchal bijícím deštěm a vysoce zrosenou travou; na nové stanoviště scházející v Čelakovského »Analytické květeně české«, jeho věrné družce a průvodkyni, pádil za divokých bouří a příval ll. Od prvních dnů března, kdy hledal v houštinách zapadlého údolí Lazaretského rozkvetlé snítky tmavě růžového lýkovce a pod ním mezi kosmatými podkovovitými listy zakouřený kvítek kopytníka, až hluboko do listopadu, kdy v úkrytu lesů Mendrických krčily se vzácné plavuně a kapradiny do mlh, bloudil v každé volné chvíli v přírodě s krajíčkem chleba v kapsičce a se zelenou torbou po boku, jež činila jej v celé krajině typickým zjevem.

Na dalekých botanických těch výpravách, pronikajících jednou v odvážné vytrvalosti až k zemské hranici moravské a podruhé až k Orlici, jest snad spíše jevištěm jeho překvapujícího vzrůstu a mohutnění duševního než v gymnasialních učebnách, jež znaly ho vždy jako nejprvnějšího z žáků. Jeho hluboký zrak obrácený do vlastního nitra učil se na osamělých výletech hleděti k příčinám a kořenům věcí, stopovati v dlouhých samomluvách bez slov, ale nikoliv bez námitek a pochyb, souvislost přírody a hledati v přísných a důsledných myšlénkách zákony příčinnosti přírodní i psy-

[na začátek stránky]