Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý - str. 8

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý. Praha : Vesmír, 1923. 238, ix s., [1] l. obr. příl. (podobizna)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

své líčení Žižkova hněvu do barev nejtemnějších a představil slepého vi:tdce před Prahou jako pomstychtivého vášnivce, necitelného nadobro k radám a domluvám druM. Aby byl vyléčen z vášně tak prudké, bylo třeba výmluvnosti zcela jedinečné, a propracování Rokycanovy řeči věnována proto v doprovodu péče zvláštní, jaké ani 01 Meissnera nenacházíme. Rokycana dotýká se ve své promluvě tří působivých motivů: obrací mysl Zižkovu 'k jeho někdejším vítězstvím na obranu a oslavu vlasti, jichž pamět by ztroskotáním Prahy sám vyhladil; velebí Prahu jako matku celého království; ukazuje posléze k nebezpečenství hrozícímu pravdě boží a všemu národu slovanskému od vzmahajíciho se nepřítele. .Zde /podána ve zkratce osnqva Rokycanovy řeči II Svatopluka Cecha, jenž motivy v »Květech,( naznačené myšlenkově rozvedl a obr,ruzně vykrášliI. Působivě dodává pak pisatel doprovodu: »Tu konečně kůra ieho srdce se natrhla, v duši starého vůdce se 'rozsvítilo« atd.; dramatický zápas v mysli Žižkově napověděn tu výrazně.

Ani poslední slova tohoto příležitostného tekstu nejsou bez významu, dí-li totiž autor, že rek zůstal Coriolanem i co do vznešenosti i do lidskosti. Přirovnání Zižky ke Coriolanovi pronesl po prvé Meissner, který romanci »Žiž~ do Pmhy« zakončil pregnantními slovy: »tak táhl Coriolanus před věčné město a též Rím zdál se býti ztraceným«; . pisatel článečku v »Květech« však podtrhl obdobné etické rysy v rozhodnutí hrdého patricia římského a pohněvaného husItského vůdce. Jest velmi pravděpodobilO, že Svatopluka Cecha tyto obdoby upoutaly a že nahlédl do básnického díla, odkudž moderní čtenář zpravidla čerpává svůj obraz o hrozivém římském 'veliteli volských vojsk, do Shakespearovy tragedie o Coriolanovi. Reč Volumniina ke Coriolanovi před hradbami Ríma zesílila v jeho představách obraz o řeči Rokycanově k Žižkovi před branami pražskými za situace velmt podobné: Volumnie u Shakespeara promlouvá v stejný asi smysl jako Rokycana v stati »Květů«, ,varujíc Coriolana, aby neposkvrnil svého jména skutkem, jenž byl by v rozporu s jeho činy dosavadními; jímavá osobnost stařičké matky, doprošujíci se slitování na synu, pohnula patrně českého básníka k tomu, aby dal.ústy kazatele týnského takřka promlouvati věkovité mateři Praze; posléze i výrok volského vůdce TuHa Aufidia v tragédii, že se Coriolanus ocitl v rozporu soucitu a cti, ukazoval mu směr. Promysliv takto s pomoci II

[na začátek stránky]