Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý - str. 5

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý. Praha : Vesmír, 1923. 238, ix s., [1] l. obr. příl. (podobizna)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

podáním skoro současným; vyšelf jeho životopis lana Žižky r. 1879 zároveň se čtvrtou knihou »Dějepisu města Prahy« a vzbudil Čechovu žurnalistickou pozornost, takže Čech mohl obou prací ještě užíti,ne .. Ii při koncepci, tedy alespoň při revisi své básně.·l zde poznáváme ve V. VI. Tomkovi historika výhradně politického s právnickou výzbrojí: hledá původce mírového jednání a označuje jako rozhodující osobu při něm Sigmunda Korybutoviče; zkoumá pohnutky odplOtrců vyvrácení Prahy v táboře husitském i pražském a ukazuje k válečně politickému prospěchu jeho pro nepřítele společného; vyšetřuje zevrubně podmínky mírové. Toto vše vymykalo se nadobro z rámce rétoricko malebné koncepce Čechovy, do níž se hodily leda některé podrobnosti o přípravách k obléhání města, jež podává Tomek navíc; ani pro povahokresbu Rokycanovu nevytěžil Čech nic z Tomka, který přesně stanoví mí· sto mladého duchovního v náboženském táboře Husových stoupenců. I když Sv. Čech r. 1879 sáhl po obóu knihách Tomkových právě vyda,.n}'ch, nalezl tam ;nanejvýše důkladnější poučenI, nikoli však další inspirační vznět; i možno dále k těmto eventuálním pramenům nepřihlížeti.

Tím pozorněji však třeba prodleti u Meissnerova cyklu romancí »Žižka«, Svatopluku Čechovi odedávna známého. leště dříve, než ve třetí knize rapsodické své epopeje Alfréd Meissner přikročil k událostem r. 1424, napověděl jeden z motivů pro Čechovo podání důležitých, Žižkovu hořkou nedůvěru, ba jízlivou nenávist proti Praze, kterou stále staví rozhněvaný bohatýr v příkrý protiklad k milovanému Tá· boru, věrnému strážci pravdy boží. Jmenovitě ve 13. zpěvu MeissneTově, kde se líčí Žižkova jízda do Tábora, odsuzuje poloslepý vůdce Prahu jakožto »černé, úskočné, hanebné město,« vytýká jí její »smilnou zbabělost« a »opětovné miHskování se s bludem« .Opovržlivé ty výtky stupňovány jsou pak v první z historických romancí, věnovaných mravní zkoušce Žižkově před Prahou; na konejšivé návrhy svých podhejtmanů, hlavně Prokopa, odpovídá příkrý fanatik celým přívalem obvinění na pražský Babylon a Gomorrhu, na zbožňovatelku mamonu, na rušitelku smluv, na posměšnou zrádkyni kalicha. ležto však Meissner, jehož liberální skladbě zhola chybí posvěcení náboženské a kultura biblická, vykládá činy Žižkovy spíše z póhnutek světské politiky, hledá vlastní příčinu trestního tažení táborského nehistoricky v tom, že Praha zradila zásady republikánské a zvolila si Zikmunda

5

[na začátek stránky]