Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý - str. 4

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý. Praha : Vesmír, 1923. 238, ix s., [1] l. obr. příl. (podobizna)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

jenkyně šlechty a obojaké odpůrkyně šíření zákona božího, a hrozÍ ji vyvrátiti z kořen, neprojeví se nesmířitelným a krvelačným mstivcern~ nýbrž' jako věrný muž evangelia dá sludlU hlasu lidskosti a úvahám vlasteneckým; důsledný v přesvědčeni svém a neoblonmý v obraně poznané pravdy, není přece divokým fanatikem ani bezohledným zhoubcem kulturnfch statků~ nýbrž pravým rekem národním; v jehož drsné a ryz'Í' hrodi bije srdce pro celou českou zemi a jeH duchovní hodnoty. Stříi:iiné a' hutné vylíčeni Palackého; jež velmi opatrně užilo nevydatných pramenů souvěkých, napovědělo Sv. Čechovi také řadu jiných motivů, básnicky velmi vděčných a nad to dobře hovících jeho vlastnímu naturelu; Proti rozhořčenému ližkovi, který zprvu stůj c() stůj mini provésti své hrůzné rozhodnuti, postavil Palacký jeho bojovníky a vťidce, odporující ze strategických i mravně vlasteneckých důvodú nepovolnému kmetu; tuf nadhozen plodn~' dramatický konflikt, pro hlavní scénu' získáno rušné pozadí, v události nalezen' prvek kontrastní, vitaný právě Cechovi. Jestliže Palacký na tomto m1stě použil vhodné příležitosti, aby seznámil čtenáře s mladým mistrem Janem Rokycanou, který pozděii tak mnohonásobně zasahovati ma do dějin' náboženských i národních, bylo to pro básníka pohnutkou, aby si postavu Rokycanovu důkladně Ipromyslil a aby propracoval mladistvého plamenného fečníka jakožto antitesu proti zamlklému, činorodému starci; tento ll' Palackého dává ještě po uzavřenI' smlouvy' s' Pražaný' nedůvěře své průchod' sarkastickou poznámkou, že nový mír sotva bude trvati déle' než' loňské' příměří) u Konopiště, kterážto podrobnost jasně osvěl1iJ.a Cechovi lidskou zvláštnost nedůvěřivého a zatrpklého reka. Mravně' vlastenecké důvody; jež mě'ly tižku odvrátiti od neslýchaného dna zhouby, Palacký vložil do úst nikoliv Rokycanovi, nýbrž hejtmamlm táborským; jest v nich obsaž'ena oslava Prahy jakožto »hlavy a matky všech měst země české, předního sídla moci a osvěty národa,(; Sv. Cech nemohl neuvítati těchto výtečných rétorických prvků a uhodl' rázem, že, rozvedeny a vykrášleny, budou se lépe hoditi do řeči školeného kazatele týnského než' do reptajících proievů drsn~·ch válečníků necvičen)~ch u výmJl1vn"sti.

Kdežto zprávy Palackého daly hlavni obrysy epickému podání Čechovu, neposkytl mu mnoha druhý význanmý dějepisec, který podrobněji než patriarcha historie české zpodobil 2ižku před Prahou. Jest to Václav Vladivoj Tomek~ jenž dVakráte vypravuje tuto událost 4

[na začátek stránky]