Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý - str. 3

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý. Praha : Vesmír, 1923. 238, ix s., [1] l. obr. příl. (podobizna)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

koliv neuměli si přesně formulovati, v čem velikost ta spočívá. Bylo nezbytně potřebí, aby bezpečný soud a ověřený výklad dějepiscefilosofa odhalil ideové jádro husitství a nábožensko-mravní heroismuS Žižkův, které zůstávaly nesrozumitelny i mikrologickénm starožitnictví Vocelovu i zjednodušujícímu názoru liberálního Tyla; v té příčině též pro české básníky byl velikým darem čtvrtý, husitsk}- díl Palackého, vydaný jako poselství uvolněných tiskových a politických po~rtr. 1860; z něho i Svatopluk Čech od studentských let čerpal své ná.· zory o husitství a jeho vůdčím reku. Jest však ukázati ještě na; druhý vlivný zdroj nového hodnocení náboženských dějin českých, na českoněmecké svobodomyslné básníky, prosycené emancipačními zásadami západní Evropy mezi oběma revolucemi r. 1830 a r. 1848. Populárnímu a mělkému románopisci Karlu lierlošovi, jehož romaneskní příběhy z války husitske i třicetileté se zatajeným dechem čítala česká i německá mládež, stejně jako politickému improvisátoru Mořici Hartmannovi, který se r. 1845 tázal v »Kalichu a meči« významně, zda Žižka iest hrdinou prokletým či spíše požehnaným, a iako ohnivému patetikovi Alfrédu Meissnerovi, jenž r. 1846 věnoval »Žižkovi« celé epos, byli Husité bojovníky za volnost svědomí, za osvícený demokratismus, ne-li přímo za republikánské z{lsady; takto náboženské děje XV. století přiblíženy modernímu cítění a smýšlení a šťastně, byť s jakousi dávkou anachronismu, zasazeny do vývojového řetězce postupujícího pokroku a zrající svobody. Skutečně Palackého Dějiny a Meissnerův »Žižka«, který oplodnil již Čechovu obraznost před koncepcí »Adamitů«, působily naň nejmocněji, když koncem let sedmdesátých odhodlal se zpracovati dramatickou episodu hrdinské dráhy Žižkovy, která se odehrála v posledním období jeho života před branami obležené Prahy; mimoděk vstoupil i tuto Svatopluk Čech do opuštěné šlépěje básnického svého předchůdce Václava ~tolce, jehož mohutná improvisace »Boží bojovníci«, nesená útočným duchem proti římským, zůstala zlomkem, dlouho neznámým.

Událost ze. dne 14. září 1424, již si Svatopluk Čech vybral za vlastní námět své básně o Žižkovi, nenáležela podle podání Palackého k dějům zvláštního dosahu historicky politického; byla to právě jen episoda. Ale právě z ní vysvítalo nové pojetí Žižkovy povahy, jehož se dobraJ Palacký pečlivým studiem i nepokrytou sympatií: starý válečník, který krutě rozhněván stojí před hradbami proradné Prahy, spa a

[na začátek stránky]