Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý - str. 2

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý. Praha : Vesmír, 1923. 238, ix s., [1] l. obr. příl. (podobizna)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

vě smrti přestal býti r. 1879 koncipientem advokátním a věnoval se úplně literatuře, zal oživ s dávným přítelem Servácem H.ellerem velký beletristh.:ký měsíčník »Květy«, s J'límž jako pečlivý redaktor a horlivý spolupracovník zůstal spiat téměř do smrti. První věgí básnické dílo, které otiskl v »Květech«, ukázalo se skutečně splátkou na milovaný záměr husitské epopeje. Byla to velká, ale uzavřená episoda z dějů táborského bohatýra, vypravená s velk~'m nákladem živlů malebných i řečnických, »Žižka«, psaná na sklonku r. 1878 a vytištěna na počátku roku následujícího; přešla pak do různých vydání »Nové sbírky veršovaných prací«, kdežto v definitivním souboru svých spisů zařadil ji Sv. Čech do druhého, nejcennějšího oddílu »menších básní«.

Úmysl, zobraziti velikost husitskou se Žižkovou postavou v popředí, nebyl v českém básnictví novinkou. Setkáváme se s jeho ná· zvuky již na počátku básnického obrození našeho od obranné ódy Puchmajerovy až k mladistvému H.ankovu plánu »Žižkyády«, kten'r však nepostoupil nad nuzný vstup; že se ho nespustila ani vlastenecká romantika, poznáváme stejně z hutné balady o Prokopu llolém v »Ohlase písní českých« Pr. Lad. Čelakovského, jako z rozsáhlého cyklu »Mstitel« Vocelova »Meče a kalicha«; ano, česk}-mi popudy se dal k pokusu o epos žižkovské pobídnouti i Adam Mickiewicz. Nově vzbuzen byl tento zájem svobodomyslným ruchem r. 1848, kdy současně oba vůdčí dramatikové, Josef K. Tyl a Josef Jiří Kolar, pokoušejí se o tragédie ze Žižkova hrdinského života! a rekovné smrti. Ale všecky tyto náběhy, svědčící o statečné reakci proti předsudkům a pomluvám období proti reformačního, uvázly na povrchu husitského hnutí a nepostoupily od apologie osobnosti Žižkovy k jejímu psychologickému proniknutí. Při tom namnoze se snažili čeští romalltikové vyložiti Žižkovu neobyčejnou, ba výstřední povahu sentimentálními příběhy rodinnými, jež jsou zdůrazněny zvláště v cyklu romancí Vocdových a v rachotivé truchlohře Kolarově; tak si prostoduší básníci vysvětlovali mstitelský a bezohledný rys v karakteru Žižkově, který v něm dusil všecko shovívavou lidskost a měnil jej chvílemi v ukrutného krvelačníka a strašného pustošitele rodné země - temné tyto rysy snažili se básničtí vyznavači vlídné humanity vyvážiti tím, že důrazně velebili Žižku jako slavného obránce národnosti, neúnavného šiřitele českého jména a věrného vyznavače Husovy památky; všickni cítili vanutí dějinné velikosti z hlaholu husitského chorálu o božích bojovnících, ač2

[na začátek stránky]