Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Studentská Litomyšl - str. 59

[na přehled] [na text]

Studentská Litomyšl : almanach vydaný na památku otevření nové gymnasijní budovy a na oslavu 50. výročí všestudentského spolku Smetana. Litomyšl : nákladem slavnostního výboru, 1923. 80 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

to zajímavé, ano svérázné osobnosti; tepil've v dodatečné vzpomínce jeví se mně oba jak,Q poslední ztělesnitelé piaristských tradicí na litomyšlském gymnasiu.

Prof. Petru Čápovi dostalo se již literárního pomníku, v němž ožila zvláště jeho piaristská mladost: ve svém rozsáhlém historickém obraze "Drašar" zpodobila má matka tohoto věrného přítele naší rodiny postavou P. Eusebia Havr,ana, který se jako přísný a zbožný piarista velké mravní kázně a sebezapíravé moudrosti odráží od vzdorného bouřliváka P. Just. Michla, vulgo Drašara ..Známí i žáci pmfesora Čápa uhodli hned model této podobizny a prohlásili ji za autentickou. V profesoru Čápovi zosobněno bylo mnoho typických vlastností, které svatý Josef Kalasancký uložil svým následovníkům a jež také čeští piaristé pilně pěstovali. Horlivého kněze, jenž při mši svaté nekonečně - a v zimě k nemalé mrzutosti svých žáků, křehnoucích v ohromném ledovém kostele - meditoval a při exortách asketicky hřímal, doplňoval opravdový lidumil, starající se také o tělesné blaho svého žactva: jeho sobotní rozdílení freboniánských bochníčků mezi studenty, jeho opatrný zimní nákup šatstva a obuvi - ovšem nikdy příliš módních - pro chudé žáky, jeho péče o různá stipendia, to vše mělo až .apoštolský ráz a uskutečňovalo krásně podivuhodnou charitu piaristskou, které bych pro její vydatnost a lidskou prostotu rozhodně dal přednost před hlučnější, ale méně účinnou novodobou sociální péčí o studentstvo. Profesor Čáp byllzevnějškem i názory a také vyučovací metodou člověk hodně staromodní a v mechanickém způsobě, jak podle zastaralých a těžkopádných učebnic Matěje Procházky náboženství se svým zpívavým a poněkud komickým přízvukem na poslední slabice přednášel a pak zkoušel, marně se bráně proti obmyslnému "spekulování" svých žáků, cítili jsme již jako chlapci přežitek piaristsk}"; ale tento jednotn~' sloh jeho kněžské i učitelské osobnosti dobře zapadal do tradic ctihodného gymnasia, jak je založila urozená a nábožná panna Frebonie z Pernštejna. Snad měl tento veliký a pol,oslepý stařec klátivé chůze a omrzlých rukou do sebe leccos pošetilého a zkostnatělého, co nepodpor,ovalo právě duševního vývoje mládeže, ale byl nesporně jejím velkým dobrodincem. Čítám-li občas pochybné historky o piail'istech světácích, vypravovainé s nevkusnou zálibou, vždy si vzpomenu na t,ohoto bývalého piaristu-světce, jenž v neveselé domácnosti uprostřed svárlivých sester a neteří, kteil'é vydržoval, žil asketicky, miluje nadevše svého Boha a své studenty.

Na druhém bývalém piaristovi světského gymnasia litomyšlského, na klasickém filologu profesoru Antonínu Budinském, projevovaly se jiné rysy někdejšího mocného

59

[na začátek stránky]