Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Stručné dějiny literatury české - str. 606

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Stručné dějiny literatury české : zkrácené znění podle 4. vyd. Přehledných dějin literatury české. 1. vyd. Olomouc : R. Promberger, 1946. 818 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Richard Weiner (* 1884 v Písku, t 1937 v Praze) byl povoláním chemik, ale po světové válce, která jím rozvratně otřásla, věnoval se výhradně novinářství hlavně v »Lidových novinách«, jejichž pařížským dopisovatelem (se značkou rd) zůstal skoro až do smrti; nejcennější památkou jeho publicistiky na sklonku války, za říjnového převratu a pak při mírovém jednání jsou feullletony Třásničky dějinných dnů (1919).

Lyrická dráha Weinerova vychází v Ptáku (1913) a v Usměvavém odříkání (1914) z laskavého vitalismu, sho· vívavého k věcem a lidem a oddávajícího se pokorně radosti ze světa. V Rozcestí (1918), které vzniklo již za válečnou přehradou, obnažuje smutek své kořeny a bez přetvářky se otvírají propasti zmučeného a zoufalého srdce, které z reality prchá do neskutečnosti a v temnotách půlnočních hledá svůj domov. Od tehdejška se Weinerova poesie zabořuje do hloubek podvědomí a nachází inspiraci hlavně v halucinacích a ve snech. V Mnoha nocích (1928) a v Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami (1929) se stává Weiner důsledným básníketn surrealismu, který jen v Mezopotamii (1920) na čas spočinul v idyle.

Jeho próza se béře týmiž cestami. Kniha vlídného a kladného humanismu Netečný divák a jiné prosy (1917), na jejíž analytickou metodu vydatně působil kubismus a unanimismus předválečné Francie, vyšla až po Líticích) povídkách o vojně (1916), signalisujících obrat k podsvětí běsů. V tomto autentickém, dušezpytném dokumentu světové války se zabýval Weiner problémem dvojnictví, podvojných stavů duševních, komplexu neuvědomělých vin, rozpolceného vědomí, a to místy ve výpravné objektivaci, jaké nedosáhl v pozdějších pracích: Škleb (1919), Lazebník (1929), Hra doopravdy (1933); prostřední z těchto knih označil ne neprá vem jako svou poetiku, ježto v ní subjektivně přednesl a vedle toho povídkově zpředmětnil zásady svého mystického surrealismu.

Básníci, vyzrálí za války, kteří doposud byli zde charakterisováni, hlásili se otevřeně pod prapor individualismu. Prožívali lidsky, politicky i básnicky světovou válku především jako velký osvobozovací akt národně politických dějin a spíše s lítostí než se sympatií sledovali její sociálně revoluční doprovod. Avšak velice záhy se i v poesii přihlásily názory opačné, zdůrazňující v životě i v umění inspiraci sociální, vítající nadšeně převraty třídní a klonící se

606

[na začátek stránky]