Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Spisy Karla Hynka Máchy, sv. 2 - str. XV

[na přehled] [na text]

MÁCHA, K.H. Spisy Karla Hynka Máchy, sv. 2. V Praze : Laichter, 1907. 350 s. (Čeští spisovatelé XIX. století)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

jednotu. Od r. 1831, kdy Mácha vstoupil na filosofii, máme dostatek životopisných zpráv o něm; jeho vlastni záznamy, zápisy důvěrných přátel, hojná sdělení duševně spřízněného Sabiny dokreslují nám obraz básníkův. Vidíme v této památné době, kdy revoluční mládež vtiskuje ráz myšlení, literatuře, politice a osudu Evropy, v tomto horečném čase polského povstání a francouzské červencové revoluce, mladoněmecké literatury a novoheglovské filosofie, shromážděnu i v Praze družinu mladých básníků, publicistů, politických blouznivcův a lyrických snilků, kteři prožívali bolestný a spolu nadějný převrat evropského cítění a myšlení. Zde vedle pessimistického Beneše, vedle mystika Fraňka, zahloubaného do novokatolických romantiků Zachariáše Wernera a Novalise, vedle vlasteneckého nadšence Josefa Pokorného, vedle útočného a překypujícího Karla Sabiny zjevoval se štíhlý brunet krásné postavy, vysokého klenutého čela, tmavomodrých zamyšlených očí. Byl to Karel Hynek Mácha.

To, co přátelé vypravují o jeho soukromém žívotě, v ničem se neliší od tehdejších módních novell sentimentálně romantických: studium, lektura básníků a filosofů, hra na kytaru, nostalgické blouděni plnily dny nedosyceného a skromného posluchače filosofie. Přátelsky něžné, ba přecitlivělé vztahy k uvedeným druhům nebránily výlučnému samotářství, které často na nočních výpravách vedlo do hlubokých hvozdů, mezi hajné a uhlíře, nebo k vetchým, drolícím se hradům, zastřeným mlhou rytířské tradice v starých kronikách; elegismus hřbitovní, jenž živen byl také předčasnou smrtí několika důvěrných druhů, zádumčivý Mácha sytil večerními návštěvami praž XV

[na začátek stránky]