Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Spisy Karla Hynka Máchy, sv. 2 - str. XIII

[na přehled] [na text]

MÁCHA, K.H. Spisy Karla Hynka Máchy, sv. 2. V Praze : Laichter, 1907. 350 s. (Čeští spisovatelé XIX. století)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nost mladého rozvráceného srdce jeví se všem těmto rozeným melancholikům osamocenosti mravní a společenskou; sladce trýznívé a bolestně opojné slzy mládí výstředního a podrážděného, které v plných proudech kanou na zvětralé náhrobky hřbitovů v a na temné zříceníny hradů zapomenutých, na studený mech propadávajících se pousteven v lese a na nočnl stezky ozařované bledým světlem zamlženého měsíce, jeví se výrazem jakéhosí záhadného a nespravedlivého útisku osudem a lidmi; módní záliba pro samotu, pro nočni bloudění po hřbitovech a po horách, nostalgícké putování za starými hrady a za osa· mělými jezery staví se jako útěk ze společnosti nicotné, světa zrádného, doby nehostinné. Mácha, jenž ve všem tomto cítění a nazírání s celou prudkostí mládí se přimkl k cízím vzorům, pokoušel se z těchto chvilkových láchvěvů okamžitých těch bolů, smutečních těch nálad vytvořítí jakousi soustavu žívotní, jakousí naívní, ale hluboce poctivou metafysíku bolesti, když se byl v skepticísmu spíše citovém než filosofickém vzdal důvěry náboženské, jíž zprvu, jak svědčí jeho nejstarší verše, řešil nejistoty svého srdce. Jíž nyní devatenáctiletému Máchoví jsou noc, kvílení bouře, skřehot sýčků nad hroby, vzlykající píseň labuti, bledý, svit luny jedinými radostmi života, protože mu znovu a znovu připomlnajf, že svět jest velkým jevíštěm zmaru, hrou prázdných ílIusl, závojem prázdnoty; vše, co vzníká, pučl, kvete, musí uvadnouti, opadati, zaniknouti; veškeré bytí jest pouhým přechodem ke konečné nicotě; poslední a jedíná moudrost jest úplné pohrouženi se do ídeje smrtí, prázdnoty, zásvětného zmaru.

XIII

[na začátek stránky]