Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Spisy Karla Hynka Máchy, sv. 2 - str. X

[na přehled] [na text]

MÁCHA, K.H. Spisy Karla Hynka Máchy, sv. 2. V Praze : Laichter, 1907. 350 s. (Čeští spisovatelé XIX. století)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Postaven jsa takto mezi miláčky mladši generace, která vědomě pokračovala v jeho dile básnickém, ocitá se náhle Mácha, podle dřivějšího mínění pouhý protichůdce veškeré literární tradíce našeho obrození národního, v stejné řadě s oněmi slovesnými průkopníky, kteří provedli převrat od vlastenecké romantiky k modernímu písemnictví vnitřní pravdy a životní skutečnosti v samém sousedství Boženy Němcové a Karla Havlíčka. Ná· leží tam nejen vší vnitřní tendencí svého uměleckého dila, ale i zvláštním propagačním posláním své činnosti. Mácha, jenž větší měrou než kterýkoli z naších básníků tehdejších i starších, původně závisel na myšlenkách i formách německé romantiky, překonává ji ponenáhlu sám v sobě a odkazuje k novému vzoru poetickému, který celou složitou podstatou svou zaručuje přehodnocení a přemožení jednostranné citovosti a bolestné fantastičnosti pozdni školy německých romantiků. Jest to Byr o n, jejž prostředníctvím Iíteratury polské Mácha uvedl k nám, na jistou dobu sám v něm utonul, dávaje vlastnímu obsahu lyrickému opět a opět vnější roucho byronovské, až posléze jevil se nedoceňujícím a malodušným soudcům jako pouhý epigon jinorodého genia anglíckého. Dnes, kdy přehnaně důrazné odkazování k Máchově závislosti na básníkovi "Parisiny" a "Korsara" zatemnilo i u znalců pochopení pro vnitřní samostatnost, osobní původnost, individuální pravdívost bytosti a tvorby Máchovy, také krítika i věda v zdravé a správné reakci se vracejí k názoru básnického pokolení před půlstoletím, které v pěvci "Máje" předem vídělo tVllrce a průkopníka.

x

[na začátek stránky]