Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Slovanský sborník - str. 372

[na přehled] [na text]

Slovanský sborník : věnovaný Jeho Magnificenci prof. Františku Pastrnkovi, rektoru University Karlovy k sedmdesátým narozeninám 1853-1923. V Praze : Klub moderních filologů, 1923. xxxii, 378 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Arne Novák: "Svatých bratří hymna blahozvuká".

Sili zlaté zrní na slovanské roli,

a žeň přebohatá vzešla pílí skromnou, zašuměla blaze nivou přeohromnou

za pravými lásky božské apoštoly. Místo meče jazyk zvonil dušejemně, slovo živé k srdcím od srdce tu znělo, a hle! bez boje tam Slávů valné plémě ochotně své nitro Kristu otevřelo."

Nad tuto apotheosu vzácných Soluňanů Sval. Čech již nepostoupil ani myšlenkově ani umělecky. Z jubilejního roku 1885 pochází drobná příležitostná báseň "Cyril a Method" (SS. XXIV, 114-115), která Dagmařinu karakteristiku láskyplných, mírumilovných apoštolů slovan~ ských taktéž parafrasuje, opětně mluvíc o "dvou holubicích ráje, jež z ruky boží slétly v zem, by haluz míru v naše kraje přinesly s lásky zákonem"; děje se to však slohem sice velmí populárním, avšak sotva básnickým. Mocně z těchto třech slokách proniká uvědomění slovanské:

"Věčně budou velebena vděčným Slává národem vroucím hymnem drahá jména: svatý Cyril s Methodem!", ale o jejich díle slovansky jednotícím a tvůrčím, o stvoření boboslužby, církevního jazyka a písma se ani tentokráte oslavovatel poněkud povrchní a chvatný ani slovem. nezmiňuje. Nepřemýšlelo kulturním významu Cyrilla a Methoděje ani v době pozdější: jeho vřelá, ale v podstatě konvenční apostrofa "Moravě" v "Jitřních písních" r. 1887, v níž se na mžik zjevují Radhošť, Hostýn, Velehrad, nedotýká se cyrillomethodějské minulosti moravské; její retoricky propracovanější, ale básnicky nevýrazná parafrase z r. 1886 "Jitřní pozdrav", psaná pro Sokola olomouckého (SS. XXIV, 127-129) zmiňuje se o ní pouhQu běžnou frasí, a také později nemáme dokladu, že by byl Svatopluk Cech, zanedbávající v básnické i publicistické praksi vůbec východní složky naší kultury, opíral své národní a slovanské naděje a jistoty cyrillomethodě.jstvím - v tom byl spíše liberálem, než slavjanofilem.

Takto zůstává kratičká cyrillomethodějská episoda Čechova, z níž se zrodilo několik klasických veršů, nikoliv však významnější celistvé dílo básnické, dokladem známé skutečnosti: Cyrill a Methoděj nedali české vzdělanosti od dob obrozenských ani vzpruhy náboženské ani fermentu kulturně politického; nestali se inspirací k velkému tvoření poetickému ani k mohutné koncepci výtvarné; za to ve vědě české od časů Durychových a Dobrovského vzněcovali a zaměstnávali co nejplodněji badání historické a filologické. Vzpomeňme toho vděčně v jubilejní den svého učitele, jeni vstoupil na Karlovu universitu přednáškou o Fortunátu Durychovi a jenž dějinám slovanských apoštolů. Cyrilla a Methoda věnoval své dílo nejrozsáhlejší!

372

[na začátek stránky]